Pokud chcete vidět "divné" filmy jděte do Asie...

 Pustil jsem si Matku. Ne Aronovského Matku, ale jihokorejskou Madeo, kterou má na svědomí režisér Joon-ho Bong. Jedná se o dvě hodiny dlouhé drama o matce, která bojuje za svého syna obviněného z brutální vraždy. Jejímu synovi Yoon Do-Joonovi je dvacet sedm let, avšak narodil se postižený. V dospělém těle je uzamknuto dítě, která chápe velmi pomalu nebo vůbec a zapomíná na prožité události.

Jeho matka má jen jeho a fixace na jeho osobu a ochranu hraničí až s obsesí. Co si bude nalhávat ona obsesí rozhodně je. Tak jak je Do-Joon ke všemu netečný, tak je jeho matka přecitlivělá. Polarita hlavních účinkujících je po Asijsku maximalizována na švihnutou ultra úroveň a žádná z hlavních postav v tomto snímku není tak úplně normální. Ani ta mrtvola ne.

Děj se odehrává v prostředí ospalého polo rozpadávajícího se městečka plného pitoreskních podivných lidí. Matka fixovaná na své jediné dítě. Postižený Do-Joon tahající se s násilnickým kverulantem Jin-Taem. Obchodnice od naproti toužící po dítěti. Znudění policejní vyšetřovatelé. Nadržené školačky. Bohatí kamarádíčkové. Jejich život je narušen brutální vraždou, po níž je nalezena na střeše opuštěného domu dívka visící hlavou dolů přes zábradlí. Celému městu na očích. Všechny důkazy ukazují na postiženého Do-Joona. Matka však věří v jeho nevinu a vydává se na křížáckou cestu proti všem.

Snímek se velmi povedl, jen škoda té přepálené stopáže, protože právě díky délce (+ natahovanému konci) se atmosféra rozmělňovala a vznikala hluchá místa. Herecky, obrazově, střihově i hudebně skvělé. S emocemi se však kupodivu na asijské poměry dosti šetřilo, a proto spíše ze snímku vyčnívá jeho temná thrillerovost a sociální podtext.

{jcomments on}

Sdílejte tento článek