Nestává se, že by si režisér natočil remake svého filmu…

Výjimkou může být George Miller, jenž v osmdesátých letech natočil Šíleného Maxe. Uběhlo pár let, asi tak 35 a někdo ve warner bros. Měl dobrou náladu a škemrajícího režiséra obdařil finanční injekcí 150 milionů, aby za to natočil opravdu dobrý post apo film.

George nelenil a vytasil se s šíleným akčním nářezem, který má tempo jako cihla na plynu. Poměrně zajímavým aspektem snímku je, že samotný Max (Tom Hardy) je takřka vedlejší postavou cca do půlky filmu, kde vám jeho akci autor drze naservíruje pouze nějakým vzdáleným výbuchem. Hlavní úlohu v tomto snímku přebírají ženy. Ať již se jedná o vůdčí, drsnou, jednorukou Furiosu (Charlize Theron) či křehké a spoře oděné dívenky, které se začínají přizpůsobovat životu mimo klícku, v níž je držel despotický komunitní vládce Immortan Joe.

Příběh je poměrně přímočarý – Furiosa se odhodlala osvobodit dívky z područí tyrana a Max…Max se tak prostě připletl do cesty, jako krevní zásobárna jednoho z fanatických bojovníků Immortana. Cílem jejich cesty ve zpustošeném světě je dosáhnout „ráje“, avšak tyran Joe se nehodlá vzdát svého majetku. Dochází na menší či větší potyčky sestávající se převážně z honiček aut posvařovaných z kdečeho majících motor V8 a drsných fyzických soubojů.

Pro všechny diváky nepolíbené předchozími filmy, to bude poněkud nicneříkající akční bordel, avšak tento bordel je servírován naprosto dokonalými záběry, bojůvkami a hudbou s takovým zápalem, že to celé okolo Vás prosviští v takřka nadzvukové rychlosti. V určitých momentech zapomínáte na ty obrovské Marvelovky, jenž jste mohli vidět, a které vedle tohoto snímku najednou vypadají jako utahaní chudí příbuzní. Živelné honičky, fanatická touha po nesmrtelnosti bez strachu ze smrti, v psychedelickém světě po konci civilizace. Bez soucitu, bez naděje a se spoustou mrtvol. To je nový Mad Max.

{jcomments on}

Sdílejte tento článek