Tak začíná příběh mladého Maxima, který než by se učil, raději vzal do zaječích a poletoval si po vesmíru.

Jenže, co čert nechtěl, stála Maximovi v cestě jedna drobná překážka a tou byl trošičku velký asteroid, kterýžto si umínil uhnout ze své pravidelné dráhy, na niž poletoval delší čas, než kolik je Maximovi. A právě tento chudák, můžeme-li mu tak říkat, rozpáral plechy vesmírné lodi, kterážto podrážděna až na samotný jaderný reaktor – ano velká nálepka „radioaktivita“ se objevila ve vteřinové sekvenci, se pomalu a jistě odporoučela k zemi.

Tedy k planetě Sarkaš. Zde je Maxim, jenž vyvázne s drobnými škrábanci z lodi, zajat podivným člověkem. Ten neleníc předává ho gardě ozbrojenců a odtud putuje s „průvodcem“, který se jmenuje Gai Gaal, do města.

Avšak netuší, že místní vládci s ním mají jiné plány…

Tímto začíná filmová epopej natočená podle bratrů Strugackých a jejich předlohy, která se jmenovala totožně. Tito bratři mají též na svědomí i knižní předlohu k filmu Stalker (zfilmoval Andrej Tarkovskij) jmenující se Piknik u cesty.

Toto filmové zpracování má zajímavou a jistě nákladnou výpravu. Obraz je přibarven filtry a hudba je dosti kvalitní (a pompézní). Jediné, co jsem zřejmě nepoznamenal je to, že film je ruský. Patří tedy, po Denní a noční hlídce, k dalším vlaštovkám velkého plátna a i jako předchůdce má díly dva, které vyšly s odstupem jednoho roku.

V první části se tak můžeme seznámit s hrdinou Maximem, na němž vás za chvilku začne štvát jeho optimistický pohled na věc, společně s věčným americkým úsměvem, jež chrlí každou vteřinu. Jeho kroky nás zavedou do podivného pochmurného světa, kde lidé jsou manipulováni hrstkou vládců, kteří likvidují všechny ty, jež nejdou zmanipulovat. Aby toho nebylo málo, neexistuje pouze toto uskupení, ale existuje někdo další, s kým chce současná garnitura skoncovat…

V druhé části Maxim zjišťuje, že to, za co bojoval, nebylo až tak správné a přesvědčuje se o nemožnosti aplikovat „lidské“ postupy na tomto světě. Hrstka vládců neustává v lovu na něj, protože by mohli sami sobě pomoci od bolesti, kterou manipulace vyvolává, aby navíc nakonec rozpoutali válku se sousedním státem, a vše končí velkým rozuzlením věcí minulých…

Je z podivem jak slušně je tento dvoj-film zvládnut po scénáristické stránce, protože tolik obratů, společně s konspirací, jednotlivých stran a tolik změn lokalit muselo dát práci nejen scénáristům, ale i počítačovým grafikům.

Massarakš  (bůh ví, co to je, ale zřejmě nadávka) není to Hollywood, ale má to všechny náležitosti dobrého filmu, jen je lehce pokřiven ruskou národní hrdostí a tak trochu naivitou, avšak zřejmě to byl i záměr. Někomu to může vadit, ale myslím si, že ještě chvíli a další ruská vlaštovka může vylétnout ještě výše…  

Sdílejte tento článek