Jaký bude Váš další tah ve hře zvané život? Co když si vyberete špatně?

Mr. Nobody přináší na tyto ožehavé otázky možnou odpověď. Nemo Nobody je poslední žijící smrtelník mezi lidmi na Marsu, kteří spoutali nesmrtelnost do svých okovů. Všichni jsou zvědavi, jak vypadá smrt, ale stařík nechce s obdivujícími davy komunikovat. Jedné noci se však do jeho pokoje vloudí zvídavý novinář se starým páskovým magnetofonem, aby předal světu poslední slova smrtelného muže. Nemo začne vyprávět svůj podivuhodný příběh, na jehož cestě projde časem i prostorem, kde nemusí být vše tak jak vypadá.

Režii má na svědomí Jaco van Dormael (původem z Belgie), který má na kontě několik krátkometrážních filmů, aby debutoval ve světě hraného filmu snímkem Toto hrdina. V jako předchozích počinech i v tomto příběhu je vidět kus filmařského umu. Exteriéry, záběry kamer i detaily herců jsou zvládnuty s citem, který vás ihned pohltí do mikrokosmu právě prožívaných emocí. Nejvíce se kamera věnuje detailním záběrům očí, jež jsou studnou duše, aby se divák topil v dětské nevinnosti, v žalu ze ztracené lásky i v očekávání smrti. Tleskám nejen kameře, ale i hudebnímu soundtracku, jenž dotváří tu správnou atmosféru. Ať již jde o Nema v situaci kritického rozhodování či v milostných prožitcích se svou přítelkyní nebo přemýšlícího o svém životě a budoucnosti.

A Mr. Nobody má jistě o čem přemýšlet, protože vypráví svůj příběh. Své tři alternativní příběhy, v nichž figurují tři dívky, jeho životní lásky. Každý z jeho životů je naprosto jiný a mění se podle toho, jak se rozhodl. Každičký detail i jedno slovo či čin může naprosto zvrátit život naruby a poslat ho tak do světa kde je odloučen od své lásky na kterou čeká pod majákem, či se stává boháčem s milující ženou, avšak nudícím se. To naopak jeho trvání na své lásce mu může přinést nervově postiženou ženu milující někoho jiného. Jaké bude jeho rozhodnutí? Dobré? Špatné? Rozuzlení je pro mne příjemné i se starcovým smíchem, ale posléze to vlastní konec shazuje. Tvůrci opět měli svou ruku zastavit včas, protože vše najednou vyznívá hodně happyendově s příchutí Dickova Když mtrví mládnou.

Co se mi na filmu zamlouvalo, bylo nejen zpracování, ale i herci. Na Jareda Leta jsem si poměrně dlouho zvykal, protože mne zpočátku moc nepřesvědčil, avšak později příjemně překvapil v různorodých emocionálních pozicích. Herečky nezůstávaly s výkonem o moc pozadu a nejvíce oceňovanou se z mého pohledu stala Juno Temple v roli náctileté Anny :)

Celkově vzato až na ten absolutní závěr byl film naprosto dobře zvládnutý a vymazlený. Koncept Butterfly efectu byl sice cítit z každé strany, ale scénář vypadal jako inspirován Fontánou o hledání, udržení si lásky. Jelikož však forma byla obrazově, zvukově i herecky velmi podařená hodnotím pěknými

Sdílejte tento článek