Docela jsem valil bulvy na poměrně obsazené kino…

V sobotu jsme vyrazily do kina. Prostě se zapíchl prst do programu cinestaru (ve kterém nepromítají v poslední době takřka nic zajímavého). Los padl na Hon na Čarodějnice, jehož příběh nás zavádí do středověku, kde se v křižáckém tažení probudí ze sna dva hrdinní bojovníci. Jejich sen o boji za víru a Boha se zlomí ve chvíli, kdy v rámci přesvědčování bezvěrců mečem vyvraždí město plné žen a dětí. Dezertují s křížové výpravy a vydávají se zpět do své vlasti. Zde však narážejí na mnohem horší věci než peklo bitev. Setkávají se s morem, který se plíží krajem a decimuje obyvatelstvo. Původcem má být nikdo jiný než uvězněná čarodějnice…

Režie tohoto dílka se ujal Dominic Sena, jež má na kontě několik filmů, ve skrze průměrných blockbusterů. K těm výraznějším počinům patří 60 sekund a poněkud méně známý krimi thriller Kalifornie.

Práce kamery je poměrně dobrá, nicméně v některých místech zapracoval pan střihač, který nehezky střihnul nejprve tohle a posléze tamto. Tudíž ze soubojů máte polovinu, protože v prvním případě je chaotický nebo v druhém případě moc velká tma. Zato však práce maskérů a trikařů byla na lepší úrovni. Maskéři se vyřádili na morem napadených obětech a trikaři zase na efektech, přičemž ten s vlky se zas tak moc nepovedl, ale nahradili si to ve velkém finále.

Samotnou kapitolou je hudba Atliho Örvarssona, která dělá z filmu ještě větší biják, než jak vypadá. Hudba pěkně dokresluje napětí, akci, aby vygradovala ve velké finále, a tak se stává hlavní vedoucí složkou, která vás udrží při sledování filmu. Autor hudební složky není až tak známý, ale jeho práce jste mohli slyšet např. Ve filmech Iron man nebo Babylon A.D.

Nu a jako obvykle se na zoubek podívám i scénáři, který je v tomto případě přímočarý bez nějakých invencí, vedlejších motivů či nutností přemýšlet nad příběhem. Na počátku vás totiž mrští do křižáckého 10letého tažení, notně sestřihlého do desetiminutové bitevní vřavy, kde muslimové mávají naprosto rovnými meči, naprosto stejnými jako mají křižáci, což u mne vyvolalo úsměv. Nicméně z té hezké, občas zmatené podívané se probudíte stejně tak rychle jako Behman (Nicolas Cage) a Felson (Ron Perlman), kteří dezertují a vrací se domů. Jenže ve vlasti se nejprve pokradmu a poté ve velké míře setkávají s morem, nemocí, kterou má prý na svědomí čarodějnice (Claire Foy). Ta má být předvedena před tribunál mnichů rozhodující nejen o jejím osudu, ale mají také provést vymítací rituál podle prastaré Solomonovi knihy. Jako na potvoru jsou naši dva hrdinové odhaleni jako dezertéři a tak si mohou vybrat z rychlé smrti nebo dopravit čarodějnici před vymítací tribunál. To vše z úst nyní 85letéhoChristophera Leeho ve filmu notně postiženého morem. Na cestě se však ukazuje, že není vše, jak se zdálo a úkol je možná i nad síly křižáckých hrdinů. Celou cestu završuje grandiózní finále, kde se dozvídáte celou pravdu jak se to s těmi čarodějnicemi i morem má. Prostě nic extra, ale od příběhu bylo hezké, že ke konci nebyla nouze o překvapení :).

Celkově film zapadá do průměru, z něhož jej mírně tahá hudba, za kterou si určitě +10 zaslouží a tudíž se finální ohodnocení vyšplhalo na:

Sdílejte tento článek