„Proč vám říkají Smutné Flétny? Tančíte v měsíčním svitu, líbáte se a vznášíte se pod hvězdami za zvuku Smutné Flétny...“

„Jmenujeme se Smutné Flétny, protože když podřízneme něčí hrdlo, poslední zvuk zní jako smutná flétna.“

Dva klany stojí proti sobě. Jsou nesmiřitelní na život a na smrt. Dokud poslední z konkurenčního klanu bude dýchat, nepřestanou spolu válčit. Jenže jak to tak bývá i srdce válečníků měkne v momentě, kdy mají zabít bezbranné dítě. Válečník, ten nejlepší z nejlepších porazí všechny až na malou princeznu, kterou nedokáže zabít, avšak její záchranou podepíše rozsudek smrti sám sobě. Proto se vydává, zahlazujíc po sobě všechny stopy, do Ameriky za dávným přítelem. Místo něj však nachází město plné pouštního písku a zlomených lidí, kteří jsou terorizováni lupiči. Jeho meč však musí zůstat zapečetěn, neboť podle jeho zvuku jej jeho klan může najít…

Režie tohoto snímku se ujal Seung-mu Lee pro nějž je tento film premiérou. Pod jeho taktovkou se činili Dong-gun Jang v podání nepřekonatelného válečníka, kterému jsem moc jeho výkon nevěřil, ale ke konci se mi jeho role zdála poměrně přesvědčivá. Dále tu máme Kate Bosworth, jež mi připadala neustále dotěrná, vlezlá, moc emocionálně přehypovaná a roztěkaná. Dle mého názoru, i přes velkou důležitost v příběhu, pro mne zbytečná postava :p. Nakonec musím zmínit Geoffreye Rushe v podání bývalého desperáta, alkoholika a také snipera a nesmím zapomenout také na Danny Hustona, který si střihnul naprosto geniálním způsobem záporáka.

Kamera byla slušná, avšak co mi maximálně vadilo, byly zpomalené záběry v některých kritických momentech. Bolely oči z těch rozpliznuvších se duchů. Musím i vztyčit varovný prst nad CGI krví, která je v poslední době moderní a snižuje náklady filmu. To nemění nic na tom, že se většina záběrů odehrávala s velkou pravděpodobností před modrým plátnem a tak převládala vysoká plastičnost, kterou dorazily padající sakurové lístečky na poušti :D

Co se však maximálně povedlo, byl zvuk, pro upřesnění hudební složka, v jejíž liniích byla dokonale smísena Asie a westernová Amerika dohromady.

I přes chyby v obraze a ve scénáři (přeci jen jsem se pousmál nad útěkem do daleké ameriky) se jednalo o slušně provedenou práci, která si nehrála na více, než se tvářila. Na 100minut zabavila, nenudila a závěr plný mečů, svištících kulek a výbuchů dynamitu za to stál.

Sdílejte tento článek