Jak jsem se dozvěděl, pak Černá hodina byla pro filmové fanoušky opravdu černá…

Nedávno jsem hledal ve své sbírce nějaký film, u kterého se nemusí přemýšlet a v němž se prostě fightuje. Jak to tak bývá, čím více máte filmů (či čehokoliv jiného) výběr toho pravého se podstatně zhoršuje, jakož i čas strávený nad hledáním té pravé „perly“. Můj zrak spočinul na Dakest Hour. Prej to je nebetyčná kravina a vykrádačka všeho možného. No neva, ta Moskva je více lákající, než zničený New York, Los Angeles…a whatever, co ještě dalšího.

Máme tu dva programátory, kteří vymysleli super soft na vyhledávání zábavních podniků a s tímto nápadem přijeli do Moskvy. Zde však narazí. Jejich společník je totiž tak trochu podfoukl a prodal software sám. Sklíčení borci se vydají (dle svého softu) do nejbližšího baru zapít žal. Právě v něm naráží na dvě (náhoda) slečny Američanky (druhá náhoda) a samozřejmě i na toho podvraťáka. Jenže než se stačí rozhoupat, vypadne osvětlení a venku se objevují podivná světla…

Zprvu invaze světélkujících bytostí vypadá nenápadně, ale jen jeden den stačí, aby byla vyhlazena celá Moskva těmito energetickými pojídači, kteří mění lidi na popel. Námět mi přijde poměrně originální a zasazený do neotřelého prostředí. Zato herecké obsazení je naprosto žalostné. Postavám nevěřím ani nos mezi ušima, snad jen to neustálé hysterické řvaní je k uvěření doprovázené okamžitou myšlenkou, že ta uřvaná postava by mohla konečně umřít. Některým to však trvá zatraceně dlouho a v jednom případě je to i docela překvapující :).

Film je mixem poměrně zdařilých trikových scén, s putováním skupiny zmatených postav chovajících se a majících „duchaplné“ dialogy jako na výletě. Režisér Chris Gorak by měl pít více ruské vodky nebo rovnou nechat natočit celé dílko nějakým rodilým Rusem. Vzhledem ke stopáži docela příjemné na vypnutí :).

{jcomments on}

Sdílejte tento článek