Frank je obyčejný stárnoucí rozvedený chlapík…

Žijící sám vedle hlučných sousedů, kteří jsou největší kreténi pod sluncem a jejichž denně řvoucí dítě by nejraději odstřelil brokovnicí na oběžnou dráhu Země, přičemž by se jim ještě vysmál do jejich od krve nahozeného ksichtu. Jenže to jsou všechno Frankovy představy. Ráno musí do práce, aby si vydělal nějaký bakšiš a pozdravil slečnu recepční.

V práci ho to sere. Všichni ho serou svými kecy o tom, kdo se s kým vyspal a kdo se zase ztrapnil v novém kole superstár. Na povídání s připitomělým kolegou nemá vůbec náladu a v poměrně pravdivém monologu o tom, proč vlastně lidstvo má civilizaci, když se civilizovaně nechová, se mu dostává jen nepochopení.

Frank je volán k šéfovi a šéf jej propouští, protože poslal recepční květiny, prostě se k ní choval divně. Ach jo, dnešek stojí za starou bačkoru, ale to hlavní teprve přichází, když je Frankovi sděleno u doktora, proč jej tak bolí hlava. Má nádor. Umře.

Přesně v tomto okamžiku se v něm něco zlomí. Chce si splnit své sny. Chce odstranit tu rakovinu ze společnosti, když už nemůže ze sebe. Rozhodne se odstranit všechny ty rychlokvašné stupidní mediální hvězdy. Po první vraždě se k němu připojí šestnáctiletá Roxy, která se bouří proti světu.

Velmi dobře natočený snímek reflektující nejen americkou mentalitu, ale i mentalitu ostatních světových států, kdy se člověk stává otrokem společnosti, nevědomky se přizpůsobuje té společnosti, přičemž sám ví, že to je špatné (v některých případech) a pokrucuje tak sám sebe, jen, aby nebyl ten divný. Skvělé dialogy a myšlenky společně se skvěle zahranými postavami mi dávají nahlédnout do otupující mediální masáže, která dělá z lidí nemyslící ovce.

Určitě doporučuji shlédnout a zamyslet se nad tímto netradičním poselstvím, tím nemyslím, že vytáhnete brokovnici a půjdete střílet, ale spíše nad tím, jestli jste to zkusily vypnout a zamyslely se nad tou „mediální“ zábavou…

{jcomments on}

Sdílejte tento článek