Vítejte v kyberpunkové budoucnosti...

 Nakladatelství Crew se několik let snažilo o práva na Japonskou mangu Ghost in the Shell. Snad díky stejnojmennému filmu jdoucímu do kin, se zadařilo, a tak v květnu tohoto roku vyšel první díl. Samozřejmě jsem tuto mangu sušil půl roku v knihovničce, než jsem se dostal k samotné četbě. Donutil mě k tomu druhý díl, který mi přistál na stole.

Vítejte v 21.století, kde se mažou rozdíly mezi strojem a člověkem. Tento věk je plný lidí, jež neváhají propojit svou mysl se strojem a kde není nemožné, aby stroje byly spojeny s lidskou tkání. Samozřejmě i v tomto světě se vyskytuje mnoho nebezpečných jedinců neváhajících zabíjet. Hlavní hrdinka Major Motoko Kusanagi, členka speciální sekce 9 se díky svému vylepšenému kyber-tělu nebojí zasáhnout proti takovým padouchům.

Čtenář dostane spoustu akce protkanou střelbou, výbuchy a návdavkem hackování cizích mozků a těl. Crackování sítí a souboje ve virtuálním prostředí. To celé ve velmi povedené kresbě a s poznámkami, které jsou dnes možná aktuálnější než v době vzniku. Co mne osobně strašně překvapilo je rozsáhlá (humorná) nadsázka s jakou Masamune Širó celé dílko napsal a nakreslil. Odkojen poněkud vážnějšími stejnojmennými filmy a sériemi, to celé okořeněné četbou Neuromancera, jsem čekal více hard kyberpunk, než jsem ve skutečnosti dostal. 

Jelikož první kniha uběhla poměrně svižně, neváhal jsem a otevřel druhou knihu. Zde jsem byl opět překvapen. Tentokráte omluvou autora, že příběh z předchozího dílu nepokračuje, ale odehrává se o pět let později po předchozích událostech. Hm. Tohle miluju jako ve filmech černý záběr s textem o tři měsíce později. Hlavní hrdinka Motoko Kusanagi je zde známá jako Motoko Aramaki a již nepracuje pro sekci 9, ale dělá pro nadnárodní koncern bezpečnostního důstojníka.

Po celém světě má rozmístěno mnoho těl, do kterých se v rámci své práce vtěluje, ovládá je a plní s nimi úkoly. Jednoho dne zjišťuje, jak rozsáhlý je, na první pohled, malý bezpečnostní incident, který se v její korporaci udál.

Akce v tomto díle jde ruku v ruce s neustálým soubojem na síti. Není neobvyklé, že se přes několik stran zavirovává, opatchovává, hackují se satelity, vztyčují se a boří firewally. Tentokráte na více barevných stránkách, než je v manze obvyklé. Jo a taky nahotinek přibylo, přičemž v prvním díle se dvě stránky museli vypustit a zde je toho paradoxně více. Já ty Japonce občas nepochopím.

Sice jsem zatím nedostal Neuromancera, ale druhý díl, ačkoliv nepřináší nic nového, nám trochu přitvrdil a přidal na filozofování. Nakonec je můj dojem o mnoho lepší, než kdybych četl pouze plánovaný jeden díl.

Sdílejte tento článek