Zabrousil jsem do světové literatury...

 A hned jsem nasadil těžký kalibr v podobě Haruki Murakamiho, čtenáři velmi chváleného autora. Z jeho románů mi do oka padlo Na jih od hranic, na západ od slunce.
Četba mne naprosto pohltila, protože autor dokázal poeticko-melancholicky vykreslit příběh hlavního hrdiny, který hledá smysl svého života napříč letícími léty.

Hadžime vzpomíná na své mládí, první lásky, rozchody a špatná rozhodnutí, která nelze zvrátit. Jeho život byl jako sinusoida, ale nyní má ženu, děti a je dlouhodobě šťastný s dostatkem peněz na bankovním účtu.
Jenže jako memento z minulosti se objeví Femme Fatale Šimamoto, která jeho život obrací vzhůru nohama. Tato dávná láska z mládí se jednoho dne objeví u něj v baru, aby nepravidelně vstupovala a narušovala život Hadžimeho.

Ten se propadá stále více do úvah nad svým životem a přemýšlí jakým člověkem vlastně byl, je a kam vůbec směřuje. Ztracen v bouři těchto myšlenek, pocitů a rozpolcen mezi dvěma ženami příběh nepřináší čtenáři jasné rozuzlení, protože jej píše sám, organicky se vyvíjející, život.
První seznámení s Haruki Murakamim dopadlo veskrze pozitivně. Autorova směsice hořkosladké melancholické poetiky je velmi čtivá a čtenáře nepustí, protože prostě chcete vědět, jak příběh skončí i když v koutku duše cítíte, že to nemusí dopadnout dobře.

Sdílejte tento článek