Zabrousil jsem do morbidní prózy…

Ano, ano. Jistě si pamatuje mé uchvácené výkřiky nad knihou Příběhů Arthura Gordona Pyma. Avšak kupoval jsem tehdy celý balík Poea a v podivné náladě, jsem nyní otevřel Zánik domu Usherů a jiné povídky. Sbírka obsahuje 38 příběhů, které fluktuují od morbidních záležitostí, přes panoptikum, až po detektivku. Nevím, jestli je autor psal takto za sebou či je seřadil editor, každopádně Poe evidentně procházel několika autorskými inspiracemi, jež pocházely pokaždé z trochu jiného směru. Zpočátku bylo jednoduché sledovat autorovi myšlenky, jenže v pozdější fázi četby se dostavovala unavenost z tak trochu monotónních příběhů u některých podpořena nezachytitelným obrazem panoptika.

Nemám rád vydavatelství, které rozsekává knihy na menší jen, aby se trhlo na dalším díle, nicméně v tomto případě to chtělo ubrat tak 100 stran :), protože četba to byla velmi náročná. Mnohdy provázaná nepřeloženými texty z Francouzštiny, Latiny apod. nevím, jestli by udělalo hodně udělat alespoň nějaké odkazy, protože každý opravdu nezná pět jazyků, aby to pochopil :). Já si to alespoň dohledával. Stávalo se, že pointu skrývala např. latinská věta :).

U tohoto titulu mne překvapila zvýšená chybovost v textu, převážně překlepy či spojená slova, což ve spojení se složitějším textem znamenalo vysokou časovou dotaci na četbu. Jak jsem již naznačil, největší krize nastala někde okolo 250. Stránky, od níž jsem se opravdu musel přemáhat číst dále. Jednotlivé příběhy se mi totiž začaly slévat pro svou podobnost. Nicméně když se podívám na data vzniku jednotlivých textů, pak musím vyseknout poklonu geniálnímu autorovi, který rozvířil strach či představivost v nejednom čtenáři.

{jcomments on}

Sdílejte tento článek