Ačkoliv jsem je nečetl za sebou, hodím je do společného pytle...

Série Kladivo na Čaroděje se nám hezky rozjela a její třetí díl pro změnu napsal Ondřej S. Nečas, který přináší mému oku poněkud jiný styl vyprávění. Autor se ve svých předchozích dílech věnoval kombinaci detektivky a fantastiky. A právě tuto svou zkušenost využívá v knize Kruté stroje.

Příběh se motá okolo vražd, jenž na první pohled nemají žádnou spojitost. Kdo by si taky spojoval šéfa stavební firmy s mořským biologem? Asi nikdo, natožpak Felix Jonáš, který by na to celého hodil bobek a dál hltal promeškané filmy. Jenže je tu démon Rashil a protože ten má na Felixe velmi dobrou páku, chtě nechtě se Felix musí tímto podivným případem zabývat.

Oproti Pavlovskému však čtenář musí počítat s tím, že příběh není nabit tak akcí a humorem, ale příběhově je zase promyšlenější a slušně detektivní, chvílemi až Noirový i se svou Femme Fatale. Nečas tak poměrně dobře navázal na předchozí díly jedinečné české série.

Jelikož jsem se mírně unavil knihou Tajemství hradu v Karpatech, sáhl jsem po dalším dílu Kladiva na Čaroděje. Opět jiný autor - Dušan Fabian, slovenský autor, který byl přizván, aby přidal svůj střípek do tohoto magického světa. Fabian se ve své tvorbě zaměřuje převážně na dark fantasy a hororové příběhy a to se Pavlovskému přeci hodí do krámu a tak tu hnedle máme Sonátu pro Azazela.

Ve slovenské akademii věd v Nitře se draží tajuplné stránky podivného spisu. Sešla se tu menší smetánka, která po těch několika stranách baží jak kanibal po morku z kosti. Duo Felix a Klaudie jsou přizváni k této aukci jako ochranka jednoho ze zástupců kopěchtivce. Nebyli by tam, ale ty prachy za to prostě stojej. Hlavní iniciátor aukce však nikde. Nakvašení zákazníci chtějí odejít, avšak budova nelze opustit. Zhasne světlo a z našich koupěchtivců se postupně stávají mrtvoly. Felix jemuž zdatně sekunduje místní ajťák a lehce podnapilá Klaudie musí tyto vraždy vyřešit.

Autor pojal své dílko poněkud komorněji, oproti předchozím dílům, protože se odehrává prakticky v jedné budově, z níž nelze uniknout, ale velmi dobře vybudoval postupně houstnoucí atmosféru - ačkoliv pro některé čtenáře to mohla být nudná otrava, než se dostal k jádru věci. Nicméně mně se variace na deset malých černoušků líbila i s tím rozuzlením :).

P.s.: Walter a Vincec jsou v tomto díle mimo hru, avšak vtipné vsuvky o jejich společném teambuildingu jistě neminete.

{jcomments on}

Sdílejte tento článek