Další kniha z nakladatelství omega prošla se ctí...

Po pění ód na toto nakladatelství, díky formátu vydávaných knih, jsem se jal přečíst Julese Vernea a jeho Tajemný hrad v Karpatech. Musel jsem si dát dlouhou přípravnou fázi, abych se oprostil od filmového zpracování, které je komedií a parodií nejen této knihy. Hned na úvod musím napsat, že mi to dalo dost zabrat, abych opravdu neviděl ty vtipné scény :).

Jules Verne totiž svou knihu pojal velmi vážně, až tragicky. Styl jeho vyprávění je však spíše cestopisný a poměrně dost se věnuje popisu krajiny, vesnic a obyvatel. Čtenář se tak musí prokousávat živě popsaným Sedmihradskem i s jeho pověrami. Právě na ty nejvíce věří obyvatelé zapadlého Verstu v jehož blízkosti se tkví Karpatský hrad, patřící rodu Gortzů, jenž je po léta opuštěn. Jenže jednoho dne, díky předváděčce židovského obchodního cestujícího, spatří zdejší honák ovcí v dalekohledu kouř vycházející z věže. Na hradě někdo žije! S tou zprávou se přiřítí do vesnice a místní ihned tvoří teorie. Nejodvážnější se na hrad vydají, ale se zlou se potáží. Prý duchové!

Touto malebnou krajinou však také prochází Felix Teleke, osudem nalomený aristokrat, jehož sluha jej konečně přesvědčil k dalším cestám po Evropě. Osudově se však zastavuje ve Verstu, duchům se vystměje, chce pokračovat ve své cestě dál, jenže vesničané mu prozradí, že hrad patřil Gortzům. To otevře Telekovu starou ještě nezhojenou ránu z minulosti...

Ne, opravdu se moc v této originální verzi nezasmějete. Autor pedantsky popisuje i tu nejmenší zátočinu řeky, každičký kámen i jednotlivé postavy. Zpětně vysvětluje i minulost, opět spíše popisem tentokráte takřka operního kritika. Vrací se s Telekem na tajuplný hrad, aby dovedl příběh do rychlého konce. Čekal jsem minimálně stejně tak rozsáhlý popis Orfanikových vynálezů jako přírody a opery, s trošičku delším finále. Nedočkal jsem se, a to mně mírně vadilo. 

{jcomments on}

Sdílejte tento článek