V knize uběhly pouhé dva roky, v reálném světě jich bylo patnáct...

Bill Baldwin je autorem cyklu Navigátor, jež píše od roku 1985. V České republice vyšlo celkem sedm dílů. Posledním byl Vzdor, který v originálu vyšel v roce 1996. Mnoho fanoušků po přečtení Vzdoru doufalo, ač se tato kniha tvářila jako závěr série, v další díl poměrně slušně rozjeté military space opery, protože bylo stále co vysvětlovat. Baldwin své knihy psal vždy v rozmezí jednoho až třech let, jenže tentokráte se odmlčel. Se sérií o navigátorovy Wilfu Ansoru Brimovy to tak vypadalo, že Vzdor byl knihou opravdu poslední. Po dlouhých patnácti letech však překvapivě vyšel osmý díl pojmenovaný The Turning Tide - v češtině bych jej asi nejlépe pojmenoval Doba zlomu nebo Bod zlomu (Nový příliv nebo něco obdobného se mi moc nelíbilo s ničím jsem se v příběhu v tomto směru neidentifikoval), ale vzhledem k ději mi přijde první pojmenování více sedící.

Osmý díl se se čte velmi dobře jako předchozí díly, avšak byl jsem překvapen jak moc se od těch předchozích liší. Ve Vzdoru byl jako obětní beránek Wilf Brim "odejit" ze své admirálské pozice do civilu. Císař Onrad však dokázal alespoň prosadit jeho šlechtický titul a planetární systém, když Wilfa semlelo zaranžované obvinění. Po dvou letech se hlavní hrdina vrací v civilu na konferenci, kde je opět semlet. Onrad tedy musí zajistit nějak jinak jeho "nevojenské" angažování v dalším nastávajícím konfliktu s ligery, kteří staví novou mohutnou flotilu Ohýbačů - neviditelných útočníků, jež nyní trápí hlavně zásobovací konvoje. Císař se rozhodne k jeho dosazení na zbrusu novou loď Weckerfield WF-400. Tato loď patří soukromě Císaři, takže se neobchází žádný zákon. Hlavním Navigátorem má oficiálně být Šéf Barbousse, starý přítel Wilfa, který byl v předchozích dvou letech "dotlačen" do navigátorské akademie. Wilf má s WF-400 za úkol provést testy, aby mohla být zahájena sériová výroba - jejím úkolem je stát se ochráncem konvojů a zabijákem Ohýbačů. Již při prvním letu na odlehlou monitorovací stanici, na níž někdo povraždil posádku, čeká na posádku smrtící past. Staří přátelé Wilfa Brima postupně odkrývají spiknutí urozeného Trafforda, který nemá zájem o tyto lodě, protože nejenže má zisk ze stavby nových lodí pro konvoje, ale i z ochranné služby a navíc je v tajném spojení s Ligery. Třešničkou na dortu je potom osobní zášť vůči samotnému hlavnímu hrdinovy, protože vojenskou blamáž jeho dcery hodil právě před dvěma lety na Brima a myslel si, že se již nikdy na Avalonu neukáže. A bohužel se ukázal jakož i princezna Margot. Intriky Trafforda pošlou Wilfa i na palubu jedné z lodí konvoje, na který je nasměrován Ligerský útok a ještě je pro jistotu najmuta nájemná vražedkyně.

Brim zachrání vražedkyni z explodující lodi (jak jinak:)) a díky tomu mu ona přestává usilovat o život. Oba jsou záchranným modulem dopraveni k nejbližší obyvatelné planetě. Zde spousta čtenářů konečně dostala odpověď na svou otázku a totiž, že příběh není o lidech z daleké budoucnosti, protože obyvatelná planeta není žádná jiná než Země. Země roku 1965. Wilf se zde potkává s kosmonauty expedice Geminy 6, je s nimi zajat na americké lodi a teprve po příletu záchranné expedice v čele s Šéfem Barboussem a Toby Mouldingem v bitevníku, jej američané pouštějí. Intermezzo s lidmi nebyl špatný nápad (osobně bych jej však vynechal), ale cizí rasa salutující americké vlajce (cháááá, ten patriotismus musel autor někam vecpat) a američané chovající se až na pár výjimek jako andílci (chááá podruhé), alespoň Baldwin odpověděl čtenářům na otázku zdali se příběh odehrává v budoucnosti lidstva.

Nu a na konec přichází velký návrat Wilfa Brima do navigátorského křesla s ještě vyšší hodností než kdy předtím :).

Pokud jste došli se čtením až sem a znáte tuto ságu, jistě si kladete několik otázek. Ne, sexu bylo málo :D. Postava Margot byla tak mlhavá jako halucinace z časového koření - autor pouze načrtl možné budoucí setkání, protože ji zahynul druhý manžel, kdyby tam nebyla nic by se nestalo (jako ty události s návštěvou Země). Brimova dcera Hope už ví, kdo je její otec :). No dobře přestanu tu prozrazovat střípky děje a rovnou na férovku odpovím. Ne, Ligeři se v tomto dílu vůbec nevyskytují, jakož nějaká pořádná akce či mohutné exploze :). Spíše je to taková melancholická retrospektiva vzpomínek na minulost protknutá čekáním na novou válku. Nebo také už válka díky novým WF-400 skončila. Těžko říci jestli se tímto dílem autor již definitivně loučil s Wilfem Ansorem Brimem a jeho přáteli. Jestli ano, bylo to hezké rozloučení...a tu Ann Hunt mu přeju ;)

P.s. A jestli ne...tak doufám v pořádnou bitku! :)

Sdílejte tento článek