Vojín De Klerk hlásí příchod, pane! Nikoho nemám zabít, ano pane!

 Jenže Vojín De Klerk zůstal vojínem z jednoduchého důvodu:

a)      Byl tak blbej a rozkazy zapomínal nebo neplnil

b)      Miloval zabíjení a dělal to nerad

c)      Za*raně miloval zabíjení a každý rozkaz bral jako záminku pro zabíjení, protože ho za*raně miloval

Ano, cé je správně. Nepopiratelně, brutálně, správně, ale při jedné nepovedené akci se k němu armáda zachovala poněkud tvrdě. Vyhodila ho, spolu s jeho parťákem operátorem. To bylo v úterý. Ve středu se jeho parťák zastřelil. De Klerk skončil na pracáku a zároveň se stal se nechtěnou mediální hvězdou, kterou nikdo nechce zaměstnat. Tedy až na nanukářskou firmu, avšak i zde se lepí De Klerkovy na paty smůla, tedy vlastně zabijáci, hodně zabijáků. Tohle vypadá na zavšivené spiknutí nejen proti němu, ale možná i proti celé planetě Opar! Tohle se musí vyřešit, i kdyby měla půlka města vylítnout do vzduchu, tedy do Oparu.

Štěpán Kopřiva ve svém obšírném úvodu již naznačil, že první půlka (Aktivní Olovo) byla psaná na pokračování, a proto musel vytáhnout „atomovou opici“ na čtenáře každou druhou stránku, aby zaujal. Tento způsob psaní se ve finálním dílku promítnul jako jedna velká WTF jízda prošpikovaná drsným humorem a šílenými situacemi. Celé vám to přišlo jako absurdní cirkus v čele s tou opicí :). A musím říci, že cirkus velmi zábavný, který se četl naprosto zběsilým tempem. Druhá půle, nazvaná Aktivní Rtuť, již nebyla psaná na pokračování a je to na ní hodně znát. Nejen, co do stylu, ale i úbytku různých špeků. Nejvíce ubylo humoru, ač se na konci autor snažil. Rtuť stáhla celé vyznění knihy o několik stupínků dolů, protože mě jako čtenáře nenutila tak nadšeně hltat krví podlité stránky. Chvílemi jsem se i nutil ji číst dál. Celkový dojem z knihy je však hodně dobrý, avšak nedosahuje kvalit Asfaltu. Uvidíme, jakou chuťovkou se Kopřiva blýskne ve své nadcházející detektivce.  

{jcomments on}

Sdílejte tento článek