Uběhlo dlouhých 300let od Pádu...

300let, kdy se lidstvo spojeno bránami a tachykomem mohlo pohybovat z planety na planetu takřka okamžitě a komunikovat v nulovém čase. Jenže to vše zmizelo po tom co lidstvo zjistilo, že brány využívá Technojádro ke svým nekalým účelům. Po krátké době temna převzala otěže po Hegemonii lidstva Církev a Pax. Dnes známý vesmír ovládá Církev a znovuzrození křesťané s kruciformem na prsou. Do tohoto vesmíru přichází časovou hrobkou na Hyperionu Aenea, dcera Brawne Lamii, účastnice poslední poutě za Štírem. V očích Církve je Aenea hrozbou, kterou je nutno zničit, proto schopný Otec-Kapitán De Soya dostává za úkol dívku zajmout, jenže to netuší, že básník Martin Silenius ještě žije a pověřuje Raula Endymiona záchranou dívky...

Dan Simmons pokračuje ve své melodramatické kosmické hře procházející časem a prostorem, dále rozvijí jednotlivé příběhy a odpovídá na některé palčivé otázky, které zůstaly z předchozích dílů. Někdy dokonce neguje celé části předchozích příběhů a předkládá nová fakta, jenž mění pohled na celkový příběh. Čím více však čtu Simmonsovi práce tak se mi zdá, že ty překrásné výšiny, jenž namaloval ničí v závěru příliš rychle a příliš pozemskými vysvětleními, což sráží celkový dojem z příběhu a nechává hodně prostoru k další manipulaci s příběhem, protože po prvních dvou knihách a pádu Hegemonie mi předkládá to samé s výsledkem velmi podobným. Lidstvo sice dosáhne své evoluce, ale nepřítel stejně unikl mezi hvězdy. Epický příběh Aenee a Raula končí, nicméně dveře do budoucnosti, dveře pro další pokračování, si autor nechal hodně otevřené, avšak to nemění nic na tom, že se jedná o jedno z převratných sci-fi doby.

Sdílejte tento článek