Konečně se, po několika letech shánění, stala součástí mé knihovničky kniha Stanislawa Lema, Planeta Eden. Dlouhou dobu jsem ji všude možně sháněl, až jednou se mi poštěstilo.

Je tak dobrá, jak jsem si o ní po celou dobu myslel? Po přečtení několika řádek uznávám, že ano. Je to hodně dáno tím, že byla vydána v roce 1960 a řeč v ní použitá je dnes svým způsobem již archaická. Žádné kosmické lodě s hitech věcičkami na palubě, ale „letadlo“ a „poloautomaty“ vše založené na jaderném pohonu. Tyto věci však dosti vycházely z tehdejších let a vlivu sovětského svazu, kde bylo všechno obrovské, lidé měli smělé plány a vše zastřešovala všemocná nukleární síla. Takže můžeme zapomenout i na super tenkou vrstvu kovu, která vydrží obrovský tlak, na energetické štíty. Zde prostě vládne pancéř a tak trochu super látka keramit, který je však syntézou pozemského křemíku, takže zas takový fantas to nebude.

Hned na počátku se příběh rozjíždí velmi rychle. Na palubě vesmírného letadla dojde k omylu a to se dostává do gravitačního chvostu planety Eden, která byla kdysi prozkoumána přeletem několika sond. Letadlo spadne a já mohu sledovat snahu posádky o záchranu na této neznámé planetě. Zpočátku se posádka musí vymyslet jak se dostat z rakety na povrch planety. Sleduji tak zápas pozemšťanů s hlínou, když hloubí tunel na povrch. Když konečně osádka letadla spatří povrch, tak nejenže již vytváří plán na opravu letadla, ale i, když už jsou na povrchu, chtějí udělat nějaký ten průzkum. A osádka naráží, že planeta Eden není tak mrtvá jak se zdálo…

Stanislaw Lem je naprosto geniální vypravěč, alespoň co se týče sci-fi dobrodružných románů. Planeta Eden jde ve stopách úžasných astronautů nebo knihy K Mrakům Magellanovým, podle nichž se inspiroval film Ikarie XB-1. Jeho vypravěčské umění se však časem od dobrodružných románů odklání a píše spíše sci-fi protkaná filozofickými, politickými či ironickými linkami. K jeho dalším dílům patří mimořádně dobrý Deník nalezený ve vaně, komplikovaný Pánův hlas či Bajky robotů. Přesto všechno si spíše cením právě jeho dobrodružných sci-fi, která svou propracovaností, úžasnými náměty a naprosto neoddiskutovatelnou atmosférou patří dle mého názoru ke špičce jeho prací. Mnozí mohou tvrdit opak, avšak pokud tyto romány čtete, jakoby jste se vracely zpět do dětských let a s každou další stránkou chcete probádat další kus toho světa, který vám před očima vyčaroval jeho vypravěč.

Sdílejte tento článek