Sága sedmi sluncí vstupuje do svého pátého dějství a ve válce proti Hydrogům nastává dramatický zlom…

Naši hrdinové roztroušeni po celém spirálním rameni jednají na svoji vlastní pěst a z dřívějších padouchů nebo nekňubů se stávají váleční hrdinové. Lidská rasa je již dlouho trnem v oku Klikisským robotům, protože lidé „zotročili“ stroje, které sami stvořili. Jejich ďábelský plán se rozjíždí na plné obrátky a lidé jen těžko mohou reagovat. Během několika chvil celé lidské společenství - Hanza přichází o 80% své flotily. V této chvíli ještě nikdo z lidí netuší, že nad Hranolovým palácem na hlavní planetě Ildiranského impéria se vznáší armáda Hydrogských bitevníků, které sem přivedla Osirah. Dcera Mága Imperátora, výsledek stovky let pokusů genetického křížení s lidmi. Hydrogové dávají Ildiranům ultimátum. A tak Mág-Imperátor uzavírá pakt s ďáblem, vysílá k Zemi své bitevníky, aby se sám vyhnul zničení. Nad Zemí se rychle stahují temná mračna. Hanza se snaží ubránit Zemi, avšak za cenu porušení Hanzovní dohody s koloniemi. Do děje nám však vstupují vesmírné bitevníky Verdani a Wentálů a nad Hydrogskými planetami se vynořují Tuláci s plnými nádržemi Wentálské vody. Válka tak vchází do nového dějství plného vesmírných bitev a krve. Jenže jako každá válka má své zvraty, tak se i v této nečekaně objevuje nové nebezpečí, které nehodlá nechat spirální rameno na pokoji. K tomu všemu vrtkaví Faerové, jenž doposud bojovali s Hydrogy projevují nenadálý zájem o dění v galaxii. Co sluneční bytosti zamýšlejí?

Kevin J. Anderson s Brianem Herbertem sice przní Dunu, jak mohou a pomalu tak ničí hodnotu tohoto skvostného díla, ale sám Anderson má Ságu sedmi sluncí vymyšlenou poměrně dobře. Čte se svižně, je to záživné a na každé stránce se něco děje. Zřejmě jej nesvazují pravidla Duny, tak může vnést do svého díla více kreativity a energie. Není to sice nic převratného, ale vyrovná se jiným space operám. Uvidíme jak nám děj vygraduje v dalších dvou knihách. Doposud hodnotím všechny díly jako zdařilé.

Sdílejte tento článek