{jcomments on}

Jen chvilku sedět a snít, jen rozpoutat bouři roznášející kosti nepřátel…promiňte, to jsem jinde…

Williama Shakespeara jistě nemusím dlouze představovat. Autor mnoha her, ať již komedií (Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské), historických eposů v podobě Jindřicha VIII, či tragedií (Kral Lear, Macbeth) a romancí. Právě k posledně jmenovanému se řadí Bouře. Prakticky poslední práce mistra slova, o kterém se sice vedou dohady, ale nikdo neprokázal opak.

Jestliže jste četly mé povídání ke stejnojmennému filmu spojené se srdce rvoucí kritikou, pak vám Bouři nemusím nějak moc dlouze představovat. Ústřední postavou je Prospero, který byl s dcerou Mirandou vyhnán, zrazen vlastním bratrem. Po mnoha letech strávených na ostrově, kde se nadále věnoval bílé magii, přichází čas jeho pomsty. Na obzoru je loď nesoucí jeho úhlavního nepřítele. Rozpoutá bouři, jež mu, společně s duchy, má dopomoci k vítězství. Jeho plán je jednoduchý. Oženit svou dceru Mirandu s Ferdinandem, synem Neapolského krále…

Kniha používá originálního vydání (v angličtině) s přihlédnutím k dalším verzím z roku 1974, 1984, 1988, 1994. K českému překladu byl navíc doplněn glosář a scénické poznámky. Český překlad nekoresponduje s anglickou verzí, nicméně byl co nejcitlivěji převeden vzhledem k českému čtenáři.

Určitě byste neměly poslední Shakespearovo dílo minout, protože příběh plný magie za přečtení rozhodně stojí.

Sdílejte tento článek