Dívám se na oblohu a v té nekonečné modři pluje mrak, v němž se mi zjevil bůh…

Po třetí světové válce ve spálené a zamořené zemi plné mutantů se zformoval kult okolo Carletona Lufteufela. Tento člověk byl ten, kdo odpálil bombu a proměnil svět v jedno velké spáleniště. Kult Služebníci hněvu dali svému bohu nové jméno Deus Irae a uctívají jej. Jednoho rána Tibor McMasters, člověk narozený po válce, bez nohou a rukou, umělec a malíř má stvořit ikonické podobenství tohoto boha. Jenže aby jej na fresce mohl zpodobnit, musí se vydat na vozíku taženém krávou na pouť. Netuší, že jeho pouť může ovlivnit osud nejen jeho ale i celého přeživšího lidstva.

Philip K. Dick psal tento román celých 11. let. V jeho průběhu si mnohokrát odskočil k jiným svým pracem, protože neměl dostatek inspirace a znalostí k jeho dokončení, ačkoliv mu s ním pomáhal Roger Zelezny. Kniha je napsána velmi dobře, až se divým, že to je Dick, nicméně se mi zdá, že nedosahuje v myšlence ani síle jiných jeho románů. Autor(ři) totiž rozvíjejí příběh, který přidává stále něco nového a překvapivého, avšak hodně z těchto věcí končí ve slepých uličkách nebo se prostě vytrácí. Poměrně rozvitý příběh je však najednou cca na straně 190 utnut a během 20stran ukončen. Chápu, chtěl představit falešného boha, chtěl nám představit rajské zahrady elysejské, ale ten násilný předěl mezi tím vším mi poměrně dost zkazil samotný zážitek ze čtení.

Pokud však hledáte boha, může vás tato kniha navést, kde jej všude můžete hledat. Například na skládkách, protože v katedrálách dlí dle přesvědčení pouze falešný bůh. Už kvůli tomu, že tato kniha je další ze střípků Dickovi Exogeneze doporučuji přečíst a porovnat jeho myšlenky s ostatními knihami.

{jcomments on}

Sdílejte tento článek