{jcomments on}

Co je smyslem života člověka?....Armatura!

Dámy a pánové, představuji Vám jízdu, která se odehrává na nějakých šesti stech stránkách a obsahuje tři dny ze života (hodně krátkého) a smrti (hodně dlouhé) žoldnéřů. Všem kdož trpí při pohledu na krev malátností (jako já) a nemají rádi virtuální násilí (…) doporučuji přestat v tuto chvíli číst. Proč? Protože kniha by se dala přirovnat k rudé knihovně, tím však rozhodně nemyslím naše soudruhy, myslím tím klokotající krev prýštící v různých podobách ven z těla a k tomu dalších pár tun hnusu a humusu. Někdy jsem se nad vynalézavostí autora musel pozastavit a přemýšlet jestli nenavštěvoval kroužky S&M rychle a drsně společně s kurzem hláškuju od mangy až po vesmír.

Příběh je vsazen do obyčejného světa, v němž rozpadlá skupinka žoldáků, roztroušena po nepovedené akci po světě touží, aby jejich velitel dal komando zase do kupy. Dlouhá léta se nic neděje, protože velitel Kuffenbach si vyčítá zpackanou akci a nyní se svým parťákem z komanda pracuje jako ochranka v supermarketu. Jenže tíživá situace a problémy v práci (přeci jen zloději se nic neláme, že?) jej donutí přehodnotit situaci. Když přijde velmi lákavá nabídka, přijme ji. No jo, ale potíž je v tom, že jim nikdo neřekl, že hlavní část kšeftu se nemá odehrávat tady na zemi, ale v pekle…

Kopřiva, tak trochu po Kulhánkovsku a tak trochu po Fabiánovsku kosí nepřátelské démony jejichž zástupy jsou takřka nekonečné. Při tom všem trousí hlášky, které sice nemají takový efekt jako u Kulhánka, ale na druhou stranu jsou češtinářky vynalézavější, jako i peklo, jež bylo u Kulhánka ploché a celkově nudné, tak tady žije vlastním životem, protože hlavní surovinou pro všechno je člověk a podle toho to také vypadá. Auta z lidských částí, vzducholodě z kůže stažených otočených lidí a podobné chuťovky na každé stránce.

Ač je příběh poněkud slabší (on tam vážně je?), tak jsem se nestačil divit, co se stihne v pekle za dva/tři dny! Nu a musím uznat, že chápu, proč Kulhánek odložil vydání své knihy. Peklo totiž v poslední době zažívá renesanci a dvě knihy ve stejném roce (a s podobnými prvky) by se mohli pěkně poprat o čtenáře, nicméně by se nevyrojili otázky vzhledem k originalitě.

„Haheh hah hehi!“„Ty vole, tohle jsem potřebovali vědět! To je taková katarze, že mi tečou slzy jako hrachy!“

Sdílejte tento článek