For the Glory! For the Emperor!

Docela chápu, že tento text bude velice úsměvný, protože hra vyšla někdy v roce 2004, ale nemám tolik času hrát a tak se k ní dostávám až nyní. Nicméně tuto hru jsem kupoval ve velkém setu Uniwersum (ano tak se to fakticky jmenuje :)), který vyšel až v roce 2008. Tehdy za úžasných akčních 399Kč jsem získal Dawn of War, Winter Assault, Dark Crusade a Soulstorm. Nedávno jsem dospěl k názoru, že v Shogunu 2 jsem se zasekl, a tak jsem chtěl trochu odreagovat. Jelikož jsem v poslední době pozitivně naladěn na Warhammera 40k (a mariňáky), můj pohled skončil právě na Dawn of War. Příběh je zasazen na planetu Tartarus napadenou Orčí invazí. Velitel Blood Ravens se snaží Orky zadržet, zatímco je civilní obyvatelstvo evakuováno. Na Tartaru však naráží i na stopu Chaosu. Knihovník Isidor a Inkvizitor mu nevěří, protože si myslí, že cítí pocity viny za očištění své planety, kde zahynula díky němu celá populace a vidí Chaos všude. Později se ukazuje, že síly Chaosu skutečně na Tartaru působí a chtějí získat tajuplný artefakt Maledictum.

Celá kampaň je pouze za lidi – mariňáky – rotu Blood Ravens a má všudy všeho 11 misí, což je pro mne tak akorát dlouhé. Myslel jsem si, že hra se bude pomalu rozjíždět a gradovat, nicméně jak mám ověřeno hlavně z mých skrimishů, které jsem neustále hrával, nic jako gradování neexistuje. Prostě jste vrženi doprostřed vřavy a snažte se s tím, co máte. Každá z misí je tak opravdovým bojem nicméně na obtížnost normal hru dohraje každý smrtelník i já :). Grafiku sice nezařadíte na příčku „grafické orgie“, ale, co hra ztrácí na polygonech, to dohání v hratelnosti a slušném příběhu. Rozhodně si i po letech zaslouží pozornost nejednoho hráče.

Nu, a jelikož kampaň Dawn of War jsem proplul jako nůž máslem a popravdě, děsně jsem se u toho bavil, neváhal jsem a po závěrečných titulcích do mechaniky zaplul datadisk s podtextem Winter Assault. Zde si mohu na počátku vybrat tažení za zlé hochy nebo za dobré. A protože jsem dosud střílel ty špatné, rozhodl jsem se trochu vyrovnat síly a zvolil jsem kampaň za zlouny.

V tomto případě jsou jejich zástupci Chaos a Orkové. Mise Winter Assaultu jsou ještě akčnější a vtahují vás velice rychle do děje, navíc vám autoři připravili trochu guláše pro mozkovnu, protože v misích hrajete na přeskáčku za Orky – likvidujete jednotky Chaosu, abyste za pět minut, v té samé pokračující misi, likvidovali zástupy Orků svými legiemi Chaosu. Jenže pak přichází v pořadí čtvrtá mise. U té jsem prskal jako prase, protože nevím, jestli je chyba v překladu nebo kde, jelikož v primárních úkolech máte body za Chaos i Orky a navíc přehození stran. Dospěl jsem k názoru - půlku udělat za tu stranu, přehodit na druhou stranu, čímž splním ten primární bod a dojet to za tu druhou. Omyl! Prostě to musíte dohrát pouze za jednu stranu a kašlat na úkoly té druhé :/ a jelikož jsou mi blíže Chaosáci, tak jsem to dojel za ně :).

Po krvavé budoucnosti vesmíru v podání Chaosu však nevynechávám kampaň za síly řádu a tak vstupuji na bitevní pole v roli Imperiální gardy, která se mění se silami Eldarů. Příběh opět utíká jako o závod a na konci volím Eldary, kteří jsou mi bližší. Ti se v poslední misi staví odvěkým nepřátelům Nekronům. Zde příběh končí a já opouštím Lorn V, aby se pochvíli usadila na disku instalace Dark Crusade ve které mě čeká válečná vřava na planetě Kronus…

Sdílejte tento článek