Občas se člověk diví, co doma, z pod nánosů prachu, vyhrabe za zajímavé věci…

Ne, ještě zde nebudu psát o Die Form či Faithless. Dnes, nečekaně přišla řada na Covenant. Nejsou to však ti The Kovenant, kteří mají na svědomí Nexus Polaris či SETI. Tito Covenant jsou ze Švédska (na rozdíl od jejich Norských kolegů), jejich vznik se datuje někdy k roku 1986 a aktivní členové jsou tři. Hrají žánr označovaní jako Synthpop, abych jej nějak přiblížil, jedná se o hru vyloženě na elektronické klávesy (syntetizéry) s mnoha efekty s backgroundovými doprovodnými zvuky. Jako průkopníky bych v tomto směru mohl označit Kraftwerk, kteří dali základ nejen elektronické scéně, ale i současný žánrům jako Trance, Techno apod.

Tento žánr byl kdysi dosti finančně náročný a jeho vrchol byl někdy v 70.-80.letech 20.století. V současnosti tomu již tak není, technologie se zlevnily, zkvalitnily a z něj se pak přímo mohli vyvinout proudy jako industrial, post-industrial a mnoho dalších. Nu, a abych nemátl pouze termíny a nebyl jsem kamenován nějakým hardcore fanouškem, který se v žánrových vlnách vyzná lépe než já (hold je to guláš jako v metalu :)), raději přejdu přímo k albu Dreams of the Cryotank. Jedná se vůbec o první album této skupiny a světlo světa spatřilo v roce 1994. Sestavy tracků jsou dosti rozdílné podle lokalit, ve kterých lze album sehnat. V amerických končinách dokonce musíte počítat s tím, že se některé tracky jmenují jinak (guláš na²). Osobně mám verzi, která obsahuje 12 tracků, přičemž 12. je bonusové vydaní Thereminu v klubové verzi.

Jak jsem již psal na začátku, všechny skladby jsou výhradně hrané na syntezátory, hlavní vokál pak zní jako vystřižený zpěvák Depeche Mode (celé to pak evokuje Goth-idustrial :D). Skupina si se zvuky vyloženě hraje, aby vám předvedla v songu Shelter, že i ze smyčky zvuku výbuchu jaderné bomby lze vytvořit umělecké dílo. Jak jsou všechny songy rytmické a živé, tak se poněkud opačně tváří Cryotank Expansion, který má 25 minut, je vyloženě roztahaný (nebojí se v celých minutách opakovat neustále to samé), pomalu postupuje a člověk má sto chutí jej vypnout. Světlá chvilka nastává ke konci, kde se to mírně zlepší, ale celkový koncept mi připadá, jakoby si autoři odskočili do žánru dark wave. Na to, že se jednalo o jejich prvotinu, je album dobře poslouchatelné a netrpí závažnějšími nedostatky. Zájemcům bych však doporučil vynechat raději song Cryotank Expansion, které se do konceptu moc nehodí.

Sdílejte tento článek