Tarja Turunen je zpět se svým druhým albem…

Ano, ano, je to tak. Rok se s rokem sešel a mám před sebou další počin osamostatnivší se Tarji. Album My Winter Storm bylo naprosto skvělé a tvořilo úžasný kompaktní celek (i když kritici třeba hovoří jinak). Nové album s názvem What Lies Beneath mi přináší v základu 11 songů a na bonusovém CD další 3. Celkově je postaveno do pomalejších rytmů (spíše rockového než metalového charakteru), protkaných klasickými linkami, známými z dob Nightwish. Na první poslech se však album netváří kompaktně a již zpočátku mohu slyšet, jakoby každý song byl nahrán tak, že se vlastně neví, jaký má nést tu pomyslnou vlajku v podobě nejhranějšího v rádiích apod. Takže se ve finále všechny hudebně slévají v jeden, žádný z nich není výraznější a ani vám neutkvěje v paměti. Na další poslech mi celý počin přichází zvukově nevyvážený, kvalitativně horší než předchozí album. Jediné co jej zachraňuje je samotná Tarja. Ale nevím, jak dlouho budou ještě shovívavý fanoušci k tomu, že Tarja má úžasný hlas, ale hudba není to co bývala. Občas se u mne při poslechu dostavoval pocit nedokončené myšlenky, protože sotva se song pořádně rozjel, byl najednou konec nebo naopak se mi zdálo, že jedna písnička okolo 6minut byly dvě spojené pouze instrumentální vložkou případně odzpíváváním „lalalaa“. V některých částech byl příjemný orchestr, ale naopak v jiných vyloženě překážel a hádal se s hlasem Tarji. Netuším, jestli za to může mastering nebo to tak bylo původně zamýšleno.

Album není vyloženě špatné, ale mně osobně vůbec nesedlo právě kvůli výše zmíněným zádrhelům. Třeba se vám bude líbit více a předpokládám, že i kritice ;)

Sdílejte tento článek