Představte si svět s kontrolovanými emocemi, a pokud překročíte hranici, budete perzekuováni…
Ti z Vás, kteří viděli Equilibrium jistě trochu tuší o co kráčí. Společnost se snaží kontrolovat emoční zatížení jedinců a eliminovat ty, jež vykazují výchylky od normálu, a tudíž mají větší sklon ke kriminálním projevům. Lidé nejsou dopování žádnou látkou utlumující emoce, musí se sami udržovat duševně čistí a navíc je jim na každém kroku tato hodnota měřena. O vyhodnocení se stará automatizovaný systém Sibyl, jejíž prodlouženou lidskou rukou jsou malé jednotky „policistů“, kteří k odvedení špinavé práce mají latentní zločince, jejíž stav nepředpokládá zlepšení, ale také zbraně – Dominátory, které určují způsob eliminace cíle. Takže pokud Vám Sibyl naměří moc velký stupeň emočního zatížení, pravděpodobně budete ihned vaporizováni :).
Právě k jedné jednotce je přidělena Tsunemori Akane, aby se ihned, bez nějakého výcviku, účastnila ostré akce. Zpočátku se chová jako klasický začátečník, avšak při sledování práce Enforcerů, což jsou ti latentní zločinci naháněči, k nim projeví sympatie a vcítění se do jejich role. Nejvíce ji zaujme Kougami Shin`ya, jenž sám kdysi býval „policistou“, ale díky jednomu případu se jeho emoční kvocient dostal na vysokou a nevratnou úroveň.
Zpočátku šestice „detektivů“ – dva „policisté“ a čtyři „naháněči“ řeší standardní případy, avšak brzy narazí na spletité brutální případy, na jejichž pozadí se jako duch pohybuje Kougamiho přelud z minulosti Makishima Shougo…
Production I.G. se u mě touto sérií vytáhlo. Velmi mi připomíná temnější a stísněnější variantu Ghost in the Shell bez hackování, avšak se záporákem na vysoké úrovni a zvraty, které jsem nečekal. Kromě příběhu studio nezapomnělo na povedenou animaci jaká je u nich zvykem. Postavy a celé scény jsou výborně prokresleny a marně hledáte chybičky v řasách protagonistů. Hned po příběhu a animaci Vás upoutá i skvěle scény dokreslující hudební doprovod Kanno Yuugiho. Po dlouhé době se tak jedná o sérii, kterou musíte vidět.
{jcomments on}