„Kdo jsi?“ „Casshern a přišel jsem tě zabít…“

Je zajímavé, že když člověk pátrá po nějakém žánru a konečně ho najde, zjistí naprostý rozdíl mezi popisovaným žánrem a tím co vidí (viz.video dole :)). Na Casshern Sins jsem narazil čistou náhodou a jak jsem tak do popisků koukal mělo jít o anime s fantastickými souboji. Což o to soubojů tam je dosti, ale celé zpracování mi připomíná menší umělecké dílo. Některé záběry mi dokonce evokují Tenshi no tamago (andělské vejce). Příběh mne zavedl do světa, podivného světa, ve kterém živoří poslední enklávy robotů, mezi nimiž existuje legenda, že kdo pozře robota jménem Casshern, stane se nesmrtelným.

Samotný Casshern se brání útokům a sám si ze své minulosti nic nepamatuje. Svět okolo všech se však rozpadá na prach, avšak kdysi tomu tak nebylo. Kdysi existovali lidé, kteří stvořili stroje a ty převzali vládu nad světem. Do určité doby šlo všechno hezky, jenže pak přišel Casshern zabil Lunu a nastal rozklad.

Svět se v tu chvíli změnil. Mohu tak shlédnout sugestivní obrazy ze světa kde naděje pomalu vyprchává a stroje se upínají k prchlivým chvilkovým nadějím. Snaží se vyrovnat s myšlenkou, že brzy přijde konec. Každý jednotlivec přemýšlí nad svým „životem“ a upíná se tak ke svým touhám. Takové jednotlivce Casshern potkává v každém díle. Jeden stroj dokáže lásku vyjádřit pouze bojem, další tvoří věž sahající až k mrakům, aby na vrcholu umístil zvon, který bude znít krajem. Robotí malíř bez noh přemalovávající město svou barvou a rozjímající jak každý z vládců přemalovával města podle svého, aby bylo zakryto krveprolití, než nový král nastoupil. Mnoho myšlenek a filozofických rozvah zní z úst strojů zvláštně, protože nejprve svrhli své pány, aby se jimi stali, nakonec získali duši jako lidé a teď vyčítají své pohnutky světu.

Dokáže Casshern dojít do cíle své cesty, která je plná nebezpečí a podivného plánu na pozadí? Je Luna skutečně mrtvá a byla takový mesiáš jak praví legenda? Poznají stroje sílu lásky a sílu pocitu „žiji“?

Úžasné zpracování se skvělou animací, zvukovým doprovodem přesně tam kde má být, aby v těch nejdepresivnějších momentech-záběrech rozpadajícího se světa umlkl a nechal vyznít pouze zvuk větru. Perfektní filozofické úvahy, nad nimiž se člověk musí zamyslet, jsou pak pověstnou třešničkou na dortu. Jenže i tato série trpí nedostatky, jedním z největších je nedořešení jednoho důležitého bodu, který autoři tak nějak zakopali, načež konec není, až tak špatný jen tam scénář opět ulítl někam, co nepasovalo do příběhu, opět s logickou botou. I přes tyto nedostatky, tohle prostě musíte vidět.

Sdílejte tento článek