Marvel je v poslední době na koni a já jen kvituji jeho snažení zfilmovat komiksy, přeci jen je to více originální než 5. remake Grunge...

Po prvním díle se snaží Thor (Chris Hemsworth) napravit chyby svého bratra Lokiho (Tom Hiddleston) a na vesmírných světech prosazuje klasický koncept přinášíme vám mír skrze válku. Jenže jeho mysl i srdce dlí stále na Zemi u pohledné astrofyzičky Jane Foster (Natalia Portman) (řekněme si otevřeně čí mysl by tam nedlela? :)).

Jednoho dne však Jane zmizí ze zraků Asgardského strážce. Na Zemi se začíná dít něco podivného, a co více, pradávné nebezpečí se blíží k samotnému Asgardu nezpozorováno do poslední chvíle.

Režisér Alan Taylor mi ukazuje, že je režisérsky poměrně na výši, avšak scénáristé poněkud usnuli na vavřínech a děj nám tady docela kulhá. Občas je to na jednu nohu a občas i na obě nohy. V celé té smršti mi totiž připadá, že na každou postavu připadlo málo prostoru – nejvíce to bylo vidět u Lokiho, který si na plátně moc nepobyl, avšak pokud už tam byl strhl veškerou pozornost na sebe ať již vtípky nebo nějakým svým vydařeným hereckým výstupem.

Dějovou roztěkanost a pranice herců o divákovu pozornost nakonec vyhráli záporáci, kteří se povedli i s jejich hlavním bossem, a taktéž zabodovaly triky a hudební složka Briana Tylera, jehož soundtrack k Children of Dune poslouchám dodnes. Samozřejmě záporákům chyběl humor, ale za to dokázali pár Asgarďanů poslat na onen svět, aby doposud lehce humorný příběh díky tomu poněkud více potemněl. Jenže to temnění bylo tak nějak bez pořádně provedeného konce a ani parkování vesmírné lodi na trávníků to nezachránilo.

Vypadá to však, že Marvel všeobecně připravuje diváckou obec na poměrně temné a drsné časy svých komiksových postav, a třeba právě v Thorovi testoval na divácích své první pokusy s formou pár vtípků/pár mrtvých postav a dokonalá beznaděj. V Tomto snímku se to ještě moc nepodařilo, ale uvidíme v dalších adaptacích X-menů a Avengers.

{jcomments on}

Sdílejte tento článek