Předem upozorňuji, že následující textík není určen pro slabé nervy nebo žaludky se sklonem jít se podívat nahoru na pařbu, když vidí krev...

Tento film je, jak už se tak v poslední době stává u Francouzů zvykem, výletem do exploatačních sfér. Krví se nešetří a hrůznými detaily střílení či mučení je plné každé třetí políčko filmu. Jak to tak bývá, tak právě tyto filmy jsou dost často oříškem pro pány cenzory, kteří, pokud už neomdleli, nevědí kam je zařadit. A dost často se stává, že tento materiál je promítán pouze v kině pro dospělé, protože jinde nejde zveřejnit. Samozřejmě nesmím opomenout různé historky, kterých je u těchto filmů habaděj a s velkou pravděpodobností se tak stávají filmy kultovními. Kdo kdy nepřemýšlel o kyblíku, když viděl Odishon? Kdo si neťukal na čelo, pokud se mu před zraky odvíjel Hostel? Nechichotal se u Pulp Fiction? Náhodně jsem tu vybral tři filmy, dva z nich jsou čistě exploatační a jeden kultovní, sice v něm není zobrazováno tolik násilí, jak v oněch dvou, tak přesto patří do stejného proudu. Pravda Hostel je stupidní americká kravina nemající hlavu. Odishon je příliš psychologický a přespříliš Miikeovský (vy, kteří jej neznáte, si to přeložte jako zvrhlý). Pulp Fiction srší černým humorem. Co však nabízí Martyrs? Je to výlet do podivného světa. Kamera ukazující prchající dívku Lucii ve spodním prádle, jež je pořezána, vlasy vytrhané, zhublá až na kost, zubožena.

Je dána do ústavu a po jejich trýznitelích se pátrá. V ústavu si nachází kamarádku Annu, která se o ni stará. Lucie však začíná trpět přeludy. Přichází střih a hnedle jsme o 15 let starší. Je neděle. Rodinka v poklidu snídá. Vypráví si své neúspěchy a úspěchy. Idylka.

Někdo zazvonil na dveře. Otec jde otevřít a domem zazní tupá rána. Vystřel z brokovnice.

Lucie se přišla mstít...

Člověk na to tak tupě kouká a přemýšlí, co tím autor chtěl říct. Sleduje panikařící, ječící Lucii pobíhající po domě, bránící se svým přeludům a její kamarádku Annu, která je do ní zřejmě zamilovaná, nebo taky totálně mimo, protože za hustého deště tahá mrtvoly rodinky do venkovní jámy. Anna však své přítelkyni příliš nevěří, že tato slušná rodina má co dělat s jejím trýzněním v mládí, ale Lucie si je jistá a v jednom ze svých záchvatů se zabije. A tu Anna zjišťuje, že rodina byla zvláštní. Za skříní vězí tajuplný vchod kamsi do podzemí. Při průzkumu naráží na zbídačelou mučenou ženu...co to má však znamenat?

Než se vzpamatuje ze svého objevu, vtrhne do domu podivná náboženská organizace, která má jediný cíl. Vytvořit Mučedníka. Mučedníka, který by nahlédl, co se skrývá po tomto životě...

Abych řekl pravdu, ještě teď se škrábu na hlavě a netuším, co tím chtěl autor říci. Film je hodnocen docela vysoce. Mě však nějakým způsobem nezaujal. Chvílemi jsem se nudil v prázdných místech a scénář jsem jaksi nepobral. Snažil jsem se jej porovnat s filmem Frontier, který byl taktéž Francouzský a ten mi vyšel scénáristicky lépe. Bylo tam překvapení, které jsem nečekal, a tady byl neotřelý nápad s náboženskými fanatiky. Jenže mně to celé nějak nesedělo...a cože se skrývá za naším životem? To musíte protrpět bolest jako ve filmu Martyrs...

Sdílejte tento článek