Všude jen krev, kterou ani kameraman nestíhá stírat z optiky aneb další Japonské gore na scéně…

Hlavní hrdinkou příběhu je Rin, dívka šikanovaná svými spolužáky. Dnes má narozeniny, děsně ji bolí ruka, spolužáci jí nedávají pokoj a nakonec se probudí na ošetřovně připoutaná, přičemž sestra o ní mluví jako o Hilko, nepříteli lidí.

Režie tohoto snímku se ujali hned tři režiséři. Prvním z nich byl Noboru Iguchi známý převážně za svůj počin The Machine Girl, dalším byl Yoshihiro Nishimura známý díky svému projektu Vampire Girl vs. Frankenstein Girl, posledním z režisérů byl Tak Sakaguchi, který až tak známý není, ale někdo by mohl vzpomenout na jeho Yoroi: Samurai zonbi. Tito tři režiséři z gore trash filmů se představují v plné parádě a snaží se jeden druhého předhodit, čí oběť vystříká ze sebe více krve, nebo která dostříkne gejzírem nejvýše. Z toho se zřejmě orosilo čelo kameramanům (samozřejmě červeně), protože kamera je pod neustálým přívalem umělé krve, kterou zřejmě berou z nějakých přistavených cisteren (velkých :D). Což o to na krvavé cákance na optice kamery si zvyknete poměrně brzy, ale na bitky z podivných úhlů nepřijdete na chuť po celý film. Největším příkladem budiž Rin potácející se po ulici a postupně likviduje nabíhající trhovce, prodavače, prostě všechny kdo jí přijde do cesty, kteří jsou vybaveni lahví, tyčí, motorovkou nebo pekařovou manželkou „Má žena je…bageta?“

Vše je doprovázeno hudebním podkladem, který už jsem mohl slyšet v některých filmech předtím, a efekty praskajících hlav jsou samozřejmě profláknuté umělotiny, které se nikdo ani nesnaží skrývat. Co vás jistojistě rozesměje jsou policejní síly s odznaky použitými v Tokio Gore Police, novinkou jsou snad jen ty „nosní kulomety“ vypadající jako robertek nasazený na nosu :D.

Scénář celého příběhu má taky svůj význam, protože kdybyste jej hledali, najdete jej krčit se v tom nejtemnějším koutě skladiště, kde se natáčelo – ono se vlastně jedná i o celou výpravu, kterou najdete taky v tom skladišti :D. Jediné, co vás tak udrží sledovat film je právě to slovo Girls, protože dívčiny jsou poměrně pohledné. Sestřička, pokud nemává umělými chapadly nebo se ji zrovna neodlepuje špatně domaskovaný sosák, je hodně roztomilá :p. Po většinu času však v klidu můžete mít vypnutý mozek, poněvadž sledujete jak velice malá partička teenagerů ať již se samurajskýma mečema vrostlíma do prsou nebo motorovou pilou čouhající ze zadku, v čele s homosexuálním vůdcem, se snaží pozvednou svou rasu Hilko nad lidi a ty zlikvidovat.

Co víc chtít? Snad jen lepší hudbu a lepší záběry na souboje, protože vás snad uspokojí jen ten s Matkou Hilko, z jejíž prsou stříká kyselina a vládne dalšími roztomile umělými efekty :D. Nu a jakže dopadli naši tři režiséři? Poměrně slušně :).

Sdílejte tento článek