Na scéně se objevuje mnoho pokračování či remaků starých dobrých filmů. Některé jsou dobré a některé špatné…

Kevin Flynn, počítačový génius stojící za úspěchem mnoha videoher, které zajistily jeho firmě bohatství, se po smrti své manželky upíná na vývoj jedinečného virtuálního světa. Jeho jediným pojítkem se skutečným světem je jeho syn Sam, jemuž slíbí, že mu kyber svět ukáže, avšak na druhý den po něm není ani stopy. Kevin Flynn zmizel. 20 let od zmizení Kevina se jeho spolupracovníkovi na pageru objeví zpráva, s níž jde za Samem, z něhož se stal zatrpklý rebel bojující proti otcově společnosti, v níž má sám největší podíl. Sam objevuje otcovu tajnou laboratoř a při průzkumu otvírá portál vedoucí do kyber světa, který má do vysněného hodně daleko…

Režie se ujal Joseph Kosinski, pro kterého je tento film debutem na stříbrném plátně, protože je spíše znám svým režijním umem na poli reklam kde slavil mnoho úspěchů např. s reklamní kampaní na hry Halo či Gears of War. Zkušenosti z těchto prací pak zúročuje právě v tomto filmu.

Do role Sama Flynna se vžil Garett Hedlund, kterého jste mohli zahlédnout např. ve filmu Trója či Eragorn. Jeho výkon v tomto filmu je takový průměrný. Chvíli se snaží vás přesvědčit, že na Nokii N8 hackne systém, aby posléze předváděl naprosto neuvěřitelné gymnastické triky. Vzhledem k tomu, že je rebel bych mu žral alespoň ty triky s Nokií než ta pozoruhodná gymnastická salta. Hvězdou tohoto filmu, před níž bledne všechno ostatní, není nikdo jiný než Kevin Flynn, tedy Jeff Bridges, který hrál v původním Tronu hlavní roli. Zde je odsunut tak trochu na vedlejší kolej, avšak i z ní jasně přehrává zbytek herců. Přeci jen má z nich asi nejvíc zkušeností, protože jeho první role, do které se vžil, se datuje někdy k roku 1950.

Musím se taktéž zmínit o Olivii Wilde, jež se vžila do role Q (nebo Quorra) v níž ji to poměrně seklo a snažila se sekundovat alespoň svým sexappealem, když už ničím jiným :).

Za perličku považuji i přítomnost Daft Punka, stojící duo za mixážním pultem v klubu kam přijdou Sam Flynn a Quorra, avšak nebojte, nepoznáte je. Jsou tak zamaskováni jak maskéři a trikaři dostali zaplaceno. Právě oni jsou nosným prvkem filmu, protože scénář zůstal opomenut a tam kde by člověk čekal nějaký zvrat, bylo staré dobré ohrané průhledné klišé. Samozřejmě film vyvolal spousty otázek, na něž autoři neodpověděli nebo pouze naznačili s jasným poselstvím – počkejte si v budoucnu na možnou dvojku. Slabší scénář, jak jsem již napsal, zachraňují triky, nebojím se říci i konkurence schopné hvězdným válkám.

Digitální svět je tak ztvárněn dosti přesvědčivě, i s mnoha detaily, a tam kde byste snad mohli zahlédnout chybičku, zazní hudební doprovod pod taktovkou Daft Punka. Abych řekl pravdu, nejenže se pořádně vyřádili s odkazy na původní osmdesátá elektronická léta, ale zařádili si i v grandiózním orchestrálním stylu. Kde se nechali inspirovat, mohu jen hádat, avšak děkovné věty zvučným jménům jako Brian Loucks, Hans Zimmer, John Powell nenechají nikoho na pochybách :). Musím uznat, že zvuková část také povedla a dokresluje celou atmosféru filmu.

Nu na závěr je vidět, že režisér pojal Trona jako velkou multimediální reklamu bez nějaké hlubší příběhové úrovně, ale pokud vypnete z větší části mozek a necháte se kochat prostředím doprovázeným hutnou hudbou, nebudete zklamáni reklamou Tron Legacy :).

Sdílejte tento článek