Tak tu máme další konec světa, tentokráte pod taktovkou Alexe Proyase…
Je rok 1959 a k oslavě založení školy chtějí přispět i dětičky nějakou tou svou invencí. Proto je vytvořena takzvaná časová kapsle, která uchová jejich jedinečná díla, rozumějme obrázky, pro další generace, protože se má otevřít až v roce 2009. Jedna dívka však místo obrázku popíše papír zdánlivě nesmyslnými a nic neříkajícími čísly.
Johnovi za tragických okolností zemřela manželka a zůstal mu tak už jen nedoslýchavý syn Caleb. Se zbytkem rodiny takřka přerušil veškeré kontakty a snaží se věnovat svému synovi. Právě Calebovi se po slavnostním vyzvednutí kapsle dostává do rukou papír zaplněný čísly. Nechá si jej, a když jej doma otec plísní, za to, že je to majetek školy a musí jej vrátit, tak čistou náhodou přichází na to, že v číslech je jistý systém, který ovlivní nejen jejich budoucnost, ale budoucnost celého světa jak jej známe a Caleb navíc začíná slyšet podivný šepot…
Jak jsem již na začátku napsal, režie se ujal Alex Proyas známý svým filmovým vizionářstvím, které uplatnil ve Vráně, posléze ve Smrtihlavu a nezalekl se ani Asimova Já, robot. V Proroctví opět dokazuje, že filmy točit umí a zároveň dokáže ukočírovat herce, aby podali dobré výkony. Pod jeho vedením se tak ocitá Nicolas Cage v roli Johna, jehož hereckou filmografii asi moc nemusím připomínat. Posléze pak Chandler Canterbury v roli Caleba, ten si zahrál např. v After Life či Repo Menu. Za zmínku ještě mihnuvší se roztomilá Rose Byrne, jež si zahrála ve Hvězdných válkách II, Sunshine.
Kamera a celkový obrazový dojem včetně triků je velmi dobrý, přičemž triky čím blíže k závěru, tím jsou lepší. Hudebně si film nestojí taktéž špatně, ale zvukový doprovod je trochu utopený a není tak výrazný. Nicméně ničemu to nevadí, protože i přes nevýraznost dokresluje atmosféru. Za to jako filmy poslední doby trpí scénáristickými botami, ne až tak velkými, ale na konci nebudete vědět, jestli se smát nebo brečet. SPOIL: Film má tři zakončení, přičemž poslední Calebův konec u mě vyvolal velké WTF – velká parafráze na ráj, Adama a Evu se stromem poznání chvílemi mi výjev připadající jako Aštar nebo snad Světci :p, což docela zkazilo, i přes notné efekty, zážitek z celého filmu.