Být samurajem je břemeno…

Ano, ano pro samuraje možná, ale ne tak pro Takashi Miikeho, režiséra tohoto snímku. Miike známý především svými exploatacemi v podobě Ichi the killer nebo Visitor Q, kde se nešetří krví, sadismem a vždy nějakou tou podivností natočil vcelku „normální“ film. Jako předloha mu posloužila původní práce Eiichi Kuda, která je dodnes hodnocená velmi vysoko, avšak dnes už „náročné“ diváky asi moc neosloví. Nicméně i tento remake, jenž scénáristicky kopíruje svého předchůdce a aktualizuje postarší klasický samurajský styl, zřejmě nebude také nic pro dnešního diváka, který je zvyklý na klipovitost a vůbec zběsilé tempo příběhu.

Třináct samurajů se odehrává někdy v polovině 19.století, v níž ještě existoval klasický systém Shogunátu. Shogunův mladší bratr Naritsugu se má brzy stát jeho poradcem, tím by prakticky mohl zasahovat do politiky. Jenže Naritsugu leží v žaludku nejednomu lordovi, protože je známý svým sadismem, krutostí a nelítostí. Jeho nástup k moci by tak byla velká katastrofa a tak se musí nějak tajně odstranit. Statečných a schopných samurajů je v této době pomálu, avšak najde se odvážných třináct, kteří naplánují přepadení zlotřilého lorda. Podle plánu má s sebou Naritsugu mít 70 mužů, ale i dokonalé plány někdy selhávají…

Miike divákovi předkládá příběh protknutý filozofií bushido, která zabírá prakticky hodinovou stopáž. Ve chvíli kdy si režisér usmyslí „dost bylo keců, přecházíme k praxi“ nastávají pravá jatka. Hrdinové se prosekávají přesilou cca 15:1 a s neomylnou přesností, co sek to mrtvola, posílají k zemi své nepřátele. Krví tentokrát autor dost šetřil a osobně se mi tento přístup líbil. Film získal více na reálnosti a nepůsobil kýčovitě. Všichni představitelé, jmenovitě pak Koji Yakusho byly ve svých rolích velmi přesvědčiví. Nicméně mi trochu vadil třináctý samuraj, který vlastně samurajem nebyl. Jeho parafráze na vznešenou šlechtu s výroky „samurajové jsou vlastně na nic“ jako by předpovídal konec jejich éry, se tam moc nehodil, ale bohužel tam jako protiváha, vzhledem k období, musel být.

Film se povedl. Skvělá kamera, hudba. Scénář, ač ve své podstatě jednoduchý, dokázal zaujmout svou jednoznačností a odkazem na samurajské kodexy. Dokázal vás upoutat a vcítit se do tehdejší doby. Rozhodně doporučuji shlédnout příběh zasazený do poslední dekády Shogunátu, do posledních let před nástupem pokrokové éry Meiji.

Sdílejte tento článek