Sherlock Holmes se vrací zpět na místo činu…a…no jde to…

Sherlock Holmes v podání Roberta Downey Jr. Slavil mimořádný úspěch a tak se není čemu divit, že pokračování, tentokráte s přízviskem Hra stínů, na sebe nenechalo dlouho čekat. Vítr z plachet slavného detektiva má tentokráte vzít megamozek kriminálníků profesor Moriarty (Jared Harris), který se neštítí ve své partii šachu vzít za rukojmí novomanžele Watsonovi.

Kompozice a scénář je poměrně solidní, ale dialogy mi tak nějak unikají ve smyslu, první polovina filmu se tak tváří jako kopie jedničky jen s tím rozdílem, že ústřední dvojce tentokrát více cestuje. Nicméně dobře vypadající souboje ve stylu dialog-jízda někam-souboj-dialog atd. nedrží tak nějak pohromadě, ale díky vizuálu a hudebního doprovodu Hanse Zimmera (opravdu jsem ho nepoznal!) vypadá film lépe než ve skutečnosti je. Poslední zbytky pak scénáristé lepí vtipnými hláškami.

Ač je dobrá polovina filmu hodna zapomnění, druhá všechny epic faily nahrazuje naprosto povedenou temnou atmosférou, kterou navodila opera Don Giovanny. Dále pak pokračuje návštěvou německé továrny na zbraně, která jakoby vypadla z filmu Ocelové město. Aby pak při úprku před hněvem Moriartyho došlo na nejsilnější momenty, které člověka doslova přibily do křesla.

Celý příběh pak směřuje ke klasickému románovému závěru…i když v dnešní době je přeci moderní natáčet trilogie, ne? :)

Film, co se týče příběhové úrovně pak nenadchnul, ale dohonil to svou audio-vizuální stránkou, která za to stála a určitě i vy oceníte některé situace, které vás usadí hluboko do křesla.

{jcomments on}

Sdílejte tento článek