Perseus, polobůh a Diův syn nám po rybách mírně ztloustnul a nechal si udělat u kadeřníka kudrlinky na hlavě...

Je to nějaký ten pátek, co Perseus (Sam Worthington) úspěšně zachránil svět od hrozby jednoho z Titánů, Krakena. Nechtěl být oslavován jako hrdina a stáhnul se svým synem Heliem do ústraní. Ale bohové nikdy nespí a díky podlomené víře v ně začíná jejich moc oslabovat a stěny Tartaru se hroutí. Perseus je tak opět zatažen do války o nejvyšší božský trůn a do záchrany lidstva.

Kupodivu kino bylo poměrně plné a po klasických propagandistických reklamách a varováních nám pustili film jehož scénář jsem shrnul ve větě výše :). Protože přesně deset minut od začátku začne těžká bitka, která se nezastaví až do konce filmu. Perseus je stále od popela, bahna, krve, potu a zrovna podle času filmu si člověk musí změnit pořadí toho bordelu, který má na sobě. Ve chvílích kdy se nebojuje tak Perseus pateticky blekotá s někým na place a opravdu někdo proboha vyhoďte postavu Navigátora (proč mi jen připomíná Jar Jara ze Star Wars?). A když neblekotá, tak se mu zas všichni ti udatní řečtí válečníci v jejichž čele je královna Andromeda - snad trochu slaboduchá ale pěkně vypadající, klaní s bojovým pokřikem. Vrcholem všeho je pak černý Pegasus a ke konci dokonce lávově vzdorný!

Jediné další postavy, které stojí za nějakou zmínku je Zeus (Liam Neeson) a Hades, protože Ares nepřesvědčil, Argenora (Navigatora) bych uškrtil. Nu, ale co musím hodnotit kladně je akce (skloubená s hudbou) a jakým způsobem je natočena. To gradování a fighty mají v sobě sílu jako menší jaderná bomba. Režisérem je totiž Jonathan Liebesman, který má na triku světovou invazi, sice se mnoha lidem nelíbila, ale ta akce byla skvěle zvládnutá, což dokazuje i v tomto snímku.

Vypněte mozkové závity, zapoměňte na Homéra, připravte si popcorn a colu jedeme z Olympu!

{jcomments on}

Sdílejte tento článek