Jean le Flambeur s Mieli dostal nový úkol, zapeklitější, než kdy předtím...

Hannu Rajaniemi opět dává najevo svou vášeň pro zatraceně komplikované hard scifi příběhy. V druhém díle plánované trilogie o bájném lupiči Jeanu le Flambeurovi pokračuje ve stejně tak šílené jízdě, jako v knize první. Pokud si čtenář myslí, že se již naučil všechny termíny z minula, tak se šeredně mílí. Zapomeňte na Mars, jeho kráčející město a jeho termíny. Autor vymýšlí nové, fikané a mnohdy velmi zákeřné. Nu on je zákeřný i hojně používaný termín q-dot, v češtině q-bod. Copak si pod tím může čtenář asi tak představit? Jestliže je fikaný jako samotný autor nebo má doktorát s fyziky, pak zjistí/ví, že se jedná o nano krystal tvořený polovodiči dostatečně malý na to, aby mohl vykazovat kvantové mechanické vlastnosti, přesněji excitony (což je stav elektronu a elektronové díry) ve třech prostorových dimenzích. Aha! A teď se čtenář zamyslí nad tím, jestli čte sci-fi nebo doktorandskou práci na téma Kvantová fyzika :)

Rajaniemi se však nevěnuje pouze příběhu Jeana a Mieli, jak by se mohlo zdát. Přidává příběh Tawaddud, patřící do mocné rodiny Gomelez a nezapomíná na samotnou Sobornost, v první knize zmiňovanou na pozadí. Kniha má tak tři příběhové linie, které pronikají i do minulosti jednotlivých postav. Bohužel pro čtenáře je obsah všech tří linií poměrně hutný a autor skáče z minulosti do přítomnosti a samozřejmostí jsou příběhy prokládané, takže ve výsledku je z toho pěkný guláš. Snaží se sice více osvětlit vesmír postlidí a jednotlivé osudy, dodat jim hloubku a přidat psychologii, ale ve výsledku člověk nemá sympatii k žádné postavě, protože se nedokáže s žádnou ztotožnit.

Můžete tak sledovat nový úkol, jež Joséphine Pelegrini, jedna ze zakladatelek Sobornosti, dala ústřední dvojici, ale neustále je vaše pozornost odváděna do minulosti, kde Sydän, milenka Mieli, má touhu stát se nesmrtelnou a spočinout v náruči Sobornosti. Do toho vám navíc skáče Jean, který vlastně ani tak Jean není, hrající si se Schrodingerovou schránkou, hledající na Zemi kód Matjeka Chena. Než se z toho oklepete narazíte na Tawaddud žijící v pozemském městě Sirr, které je obklopeno pouští divokého kódu, jenž zabraňuje Sobornosti splnit Velký úkol. Sobornost chce vyjednávat o Tajných jménech, pečetích, které umožní umělým gogolům (náhradám) existovat na Zemi. Nicméně i zde svedete souboj s poměrně spletitým příběhem plným intrik, táhnoucím se do minulosti, v niž Tawaddud měla pletky s Axolotlem - největším zlodějem těl, inspirovaným Flower princem. Nu a tou poslední rovinou je jeden ze zakladatelů Sobornosti, Matjek Chen, praktický vládce vnitřní soustavy, toužící splnit Velký plán. Jenže i zde jste vtaženi do víru minulosti, v níž Chen vytvořil virtuální postavy, z nichž jedna z nich je zmiňovaný Flower prince, které se zřejmě staly díky evoluci po velké katastrofě reálnými.

Uf, Uf, Uf, autor mě chce zabít termíny, spletitostí a provázanosti, protože po přečtení opět zjišťuji, že Jean není Jean a možná je i něco víc, a to víc je součástí něčeho na způsob pozemského boha, abych třeba v jiné rovině zjistil, že Matjek Chen možná sní svůj pošahaný sen ve virtuálním světě o světě, jenž třeba stvořil. Nebo také ne. To se asi dozvím v posledním díle vycházejícím v těchto dnech. Hold tato hard sci-fi trilogie není opravdu pro každého. Rajaniemi se snaží o originalitu, avšak občas je to tak originálně spletitě šílené, že si připadám, že bych při četbě potřeboval stejný materiál (asi něco kvantového), který šňupal při psaní :).

{jcomments on}

Sdílejte tento článek