Vesmírná loď vězeňské služby Tecora měla prostě smůlu…

Robert Fabián po úspěšných military sci-fi přichází s tak trochu jinou knihou. Všichni čtenáři byli jistě natěšeni na pořádnou řežbu a ono nic. Autor nás společně s přeživšími hodil na pustou planetu a naservíroval nám menší sci-fi horor, který zpočátku velmi připomínal Riddickovu černočernou tmu. Zprvu mně tento fakt velmi vadil, avšak později se ten efekt čím dál více vytrácel. Od počátku bylo zajímavé sledovat ztroskotance – mix vězňů a bachařů, kteří se snažili o záchranu. Některé postavy mi přišly víceméně zbytečné, ale Fabián zřejmě chtěl více umocnit atmosféru událostí a místa. Zpočátku se to dařilo, jenže čím více jsem se blížil ke konci, tím více mi bylo jasné, že zůstane pouze u náznaků „temné“ hrůzy.

Docela slušně vybruslil s vysvětlením, co se Tecoře stalo a hezky vykreslil děsivý nález. Nicméně mi to přišlo velmi prázdné, protože jsem prostě neměl pocit až takové hmatatelné hrůzy. Hold pokud se někdo mění na něco fajn, ale co dál? Co je ovládá? Proč, kdy a co stojí za tou přeměnou? Tohle mi tam tak trochu chybělo. Pravda v některých momentech člověku zamrazilo v zádech, ale vždy to bylo takové plíživé od čtenáře, ne k němu :).

Kdyby autor knihu zkrátil, ztratil by se tak její pomalu odvíjející příběh – opravdu nemusím tři stránky číst, jak jsou všichni zpocení :). Ovšem jako survival horor se příběh docela povedl a očekávaný konec pouze potvrdil, že ani sám autor nechce prozradit tajemství planety mezi dvěma slunci, 50 světelných let od standardních letových tras…

{jcomments on}

Sdílejte tento článek