Horova hereze přichází se svou desátou knihou, copak hezkého za příběh mi nabízí?

Mno tentokráte nenabízí příběh, ale kompilát sedmi povídek zaměřujících se na několik časových úrovní s různými hrdiny méně známých událostí.

První povídkou je Blood Games (Dan Abnett), která mne zavádí na Zemi v době probíhající Horovi hereze a jeho brzkému vpádu. Amon Tauromachian – Custodian (garda odpovědná pouze Císaři) testuje infiltraci do vlastních řad, aby odhalil případné problémy, které je nutno vyřešit než bude pozdě. Před nimi však stojí ještě větší úkol odhalit spiknutí přímo na Zemi vedené Pheromem Sicharem, jenže nic není takové, jaké se zdá…

Poměrně zajímavé povídka vysoce inklinující k futuristickým špionážním thrillerům mi připomínala svými postupy sedmou knihu série – Legion, ve které Alfa legie používala podobné praktiky. Čtivost byla na velmi dobré úrovni a i rozuzlení bylo na přímočarost W40k překvapivé :).

Druhá povídka nazývající se Wolf at the Door (Mike Lee) mi představuje četu Space Wolvů, kteří po úspěšném tažení objevují planetu, na které sídlí lidé, nicméně ti jsou decimování Harrowery (Dark Eldary), avšak nepodnikají proti nim žádné kroky a právě Space Wolfové místnímu obyvatelstvu dodají dostatek důvěry k povstání proti nepříteli. Jenže přijme po osvobození místní obyvatelstvo Impérium?

Zpočátku mi čtení přišlo nezáživné a ta přímočarost „my je sejmem za Vás a stanete se součástí Impéria“ až příliš, jenže po příchodu Dark Eldarů a různorodých záškodnických akcích proti nim se přeci jen příběh rozjel na plné obrátky.

Třetí povídka Scions of the Storm (Anthony Reynolds) je plná laserů, kulek a výbuchů, avšak na pozadí těchto událostí, na planetě Forty-seven Sixteen, kde je obyvatelstvo decimováno kapitulou Word Bearers, protože uctívají Boha, což Impérium zakazuje, vyplouvají na povrch děsivé věci. Sor Talgron kapitán 34th čety zjišťuje, že obyvatelstvo uctívá dle knihy Lectitio Divinitatus Císaře jako svého boha, avšak primarch Lorgar již padl a započal psát knihu Book of Lorgar a chce všechny uctívače Císaře zničit…

Poměrně povedená záležitost, v níž se čtenář poměrně dlouho drží těch akčních scén, aby posléze začalo vystupovat to temné pozadí celého toho konfliktu na planetě, jenž bude mít opravdu husí kůži nahánějící rozuzlení.

V pořadí čtvrtá povídka The Voice (James Swallow), již svým výmluvným názvem může čitatele upozornit na to, že tentokráte nebude v hlavních rolích žádný Astartes, ale Sisters of Silence. Poměrně jednoduchá zápletka, v niž hlavní roli hraje ve Warpu ztracená loď Validus. Což o to Sisters of Silence na sesterské lodi Aeria Gloris by ji možná asi ani nehledaly, avšak Validus byl plný zajatých psykerů, což vyvolá vrásky na čele nejedné sestře :)

Autor této povídky asi hodně šňupal Space Hulk, protože mne vrhnul do potemnělých prostor lodi, na které se událo něco děsivého, každou chvíli jsem očekával, že na mne bafne nějakých psyker ovládnutý Chaosem nebo něco ještě horšího, avšak události na lodi Validus byly tak mimořádné, že mohli změnit budoucnost lidstva…

Po bloudění v temných chodbách se sestrami s třímajícími plamenomety v rukou jsem vržen do páté povídky nazvané Call of the Lion (Gav Thorpe). Nevím, jestli se mi to zdá, či nikoliv, ale pokaždé když přistupuji ke čtení o kapitule Dark Angles, tak k ní přistupuji velmi s velkým despektem způsobeným naprosto nezáživnou knihou Descent of Angles. Mno a tato povídka mé mínění sice změnila ale ne o moc. Kapitula Dark Angels nečekaně objevuje po dlouhých pátráních v hlubokém vesmíru planetu, na které žijí lidé. Astelan Velitel kapituly chce opatrně ověřit situaci a řešit převzetí planety bez výstřelu. Jenže nový Velitel kapituly Belath vede Dark Angels do konfliktu s obyvateli planety.

Opět ve mne zanechává příběh o Dark Angles velmi smíšené pocity. Soupeření dvou mužů – starého a zkušeného vs. Mladého a zbrklého. Již od začátku byl příběh velmi průhledný a čtenář tak mohl uhodnout, jak to dopadne. Snad jen zůstal lehký otazník nad tím, jestli se Belath nepřidá na Horovu stranu.

Šestá povídka The Last Church (Graham McNeill) mi ukazuje, že tento spisovatel je dle mého názoru z celé skupiny autorů píšících W40k nejlepší. Autor Vás vrhne do bitvy. Bitvy slov, která se odehrává dlouho před Great Crusade v posledním existujícím chrámu, do nějž přichází tajemný návštěvník, který chce v diskuzi přesvědčit posledního kněze o nesmyslu náboženství. Filozofické dialogy se mísí se vzpomínkami kněze a dávají vyniknout světu před Velkým sjednocením lidstva, avšak ukazuje, že i Císař není to glorifikované a ztělesněné dobro.

Graham McNeill dokázal touto povídkou vnést do krvavého a nelítostného světa W40k filozofii, poetiku a dokonce i heretickou myšlenku, že Císař dokázal zničit všechny své nepřátele, ale na obyčejného kněze nestačil, čímž právě poukazuje na to, že právě v budoucnosti se sám stane tím, co nenáviděl – Bohem.

Sedmá a poslední povídka After Desh’ea (Matthew Farrer) pojednává o Primarchu Argronovi, který se poprvé setkává s legií War Hounds. Celkový děj je komorní, soustředí se na psychologickou stránku Primarcha po tom co byl teleportován při vedení vzpoury na Desh’ee. Dokáže Argron přijmout svou roli vůdce a generála legie? Dokáže jej první kapitán Khârn přesvědčit? Toto jsou kořeny legie World Eaters…

Jak to tak bývá v případě povídkových knih. Některé povídky jsou lepší, některé horší. V tomto kompilátu převládaly ty lepší a mohu říci, že takový menší úskok do pozadí Horovi hereze, ač s ní povětšinou povídky moc nesouvisely, ale některé události v nich se později odrazily, byl povedený.

{jcomments on}

Sdílejte tento článek