Země již není, spolkla ji černá díra při Kyjevském experimentu…

 Ano, smiřte se s tím – Země již neexistuje a lidstvo se musí vydat ke hvězdám, jenže mezi hvězdami číhá smrt. Lidé osídlili díky mezihvězdnému Hawkingovu pohonu nesčetné planety. Dosavadní kybernetická síť se vyvinula ve svět plný umělých inteligencí - Technojádro, které dodalo nesčetně vynálezů v čele s prostorovou bránou. Vznikla Hegemonie lidstva spojená sítí těchto bran. Někteří je nechtěly a stali se z nich Vyvrženci cestující mezi hvězdami. A pak? Pak přišel Hyperion, okrajová planeta sítě, na niž se objevil Štír. Stvoření přinášející smrt, vycházející z hrobek vracejících se do minulosti. Nyní nastává předvečer apokalypsy. Sedm poutníků se vydává na poslední pouť za Štírem. Na jejich rozhodnutí, na jejich osobní oběti závisí osud Hegemonie, Vyvrženců, Technojádra a celého vesmíru.

V mém neutuchajícím zájmu letošního předsevzetí přečíst knihy, které jsem již četl, mé oko pohlédlo na gigantický, pekelně zamotaný vesmírný epos Dana Simmonse. V této chvíli mám za sebou Hyperion a Pád Hyperionu. Jistě si řeknete, proč hodnotím jen půlku série? Protože k Hyperionu se musí přistupovat jako ke Starému a Novému zákonu. Simmons naprosto bravurně, díky své původní profesi, zvládá přejímat dávné myšlenky a transformovat je novodobým čtenářům do čtivé formy. Neustále čiší svými perfektními originálními nápady smísenými s tím, s čím se čtenář setkal okrajově nebo se s tím vůbec nesetkal – například kdo z vás zná Johna Keatse? Já jsem jej neznal do chvíle, než jej Simmons opět oživil na stránkách této knihy a mohu potvrdit, že takovým způsobem, který zaujal a donutil člověka přečíst si jeho pár děl spolu s jeho životem.

Tato velká vesmírná hra, kterou Simmons předkládá nám čtenářům, patří k vrcholnému dílu světové literatury. Někteří jej porovnávají s Dunou Franka Herberta. Ano je to možné, protože jiskra objevení božství je v obou, velká míra hledání dokonalosti a evoluce lidí je také v obou. Každý z autorů na to jde mírně jinak, v tom Simmonsově podání je to však méně náročné a více epicky poeticky básnické.

{jcomments on}

Sdílejte tento článek