Spáry Chaosu prorůstají legiemi Astartů a hledají slabé články…

Fulgrim, Primarch Emperor’s Children vydává rozkaz svým legiím k vyhlazení Xeno rasy Laerů. Chce dosáhnout dokonalosti. Chce, aby jeho legie byla dokonalá. Žádá, aby Laerové padli do měsíce. Jeho věrní neváhají splnit rozkazy svého velitele. Fulgrim však platí za vítězství těžkou daň – pomalu se vkrádající šílenství, které zasáhne nejen jeho mysl. Ale i celou jeho legii.

Jeho největší přítel na život a na smrt, Ferrus Manus Primarch Iron Hand’s, o této zhoubě nemá potuchy, ani když společně nahání smíšenou flotilu lidí a Xenosů, kteří sami sebe nazývají Diasporex. Po těžkých vesmírných bitvách a konečného vylodění dosáhnou společného vítězství, které však Fulgrima ještě více spoutává. Jeho poslední odpor se zlomí po rozmluvě s Warmasterem Horem. Když však přesvědčuje svého přítele Ferruse, aby se přidal na jejich stranu, neuspěje. Dávné přátelství se rozpadá v prach a Ferrus míří na Isstvan V, kde se Horus a jeho věrní opevnili. Chce zažehnat vzpouru a zkřížit svou zbraň s Fulgrimem. Netuší však, že zkaženost má hlubší kořeny, než očekával.

Při počátečním brblání, že autor zase kopíruje více méně ty předchozí knihy a seznamuje opět čtenáře s postavami, které sehrály své role u Isstvanu III, se tentokráte stává děj poněkud lepším a je do něj plně vnesena tragédie konfliktu Fulgrima a Ferruse Manuse. Opravdu skvělým způsobem je pak popisován rozklad Emperor’s Children a jejích touha po dokonalosti ztrácející se v hlubinách šílenství, které rozpoutá rememberancerka (fakticky se špatně hledá to pravé cz slovo – prostě skupina smrtelných lidí z různých oborů starající se o zpodobnění Great Crusade v různých formách – Historik/umělec) Bequa Kynska se svou operou Maraviglia, aby mě čtenáře připravil na naprosto ultimátní mrazivé vyvrcholení této části hereze na Isstvanu V.

{jcomments on}

Sdílejte tento článek