Lidstvo dokázalo zablešit půlku galaxie, ale půtkám mezi sebou nikdy nedokázalo zabránit…

Porter se jako obvykle procházel slumy na Měsíci. Narodil se tady, vyrostl tady, a když panbů dá, tak tady i umře docela normálně na stáří, avšak ten nahoře měl asi dneska hodně blbou náladu, protože jak by řekl Porter: „Dnešek stojí za hovno“ nebo „Něco se posralo“. On občasý zlodějíček, expert na zbraně a člen gangu byl pozván na obyčejnou schůzku. Dnes měl zůstat doma a neztrácet čas s cestou plnou závisláků, které ze srdce nesnášel. Jenže bylo to důležité, tak důležité, že si dal práci přijít a pak..se prostě něco posralo. Vyhmátli je policajti a držení vojenské zbraně je trestné, mohl vyfasovat pár let v solných dolech na Proximě, jenže soudce byl hajzl. Ten největší pod sluncem a tak se Porter upsal k armádě. Jeho právník ho ujistil, že bude ok, ale soudce byl pěkně nakrklej a do výnosu nechal zapsat přiřazení. Mariňáci. Smrt v solných dolech nebo u Mariňáků. Fakticky dnes měl špatnej den…

Robert Fabián mi opět servíruje akcí nabitou knihu, která nepostrádá napětí, stříkající krev a realitu výcvikového centra. V prvním díle mne seznamuje s hlavním hrdinou, který musí vstoupit do armády, aby se vyhnul vězení, avšak soudce jej přiděluje k Mariňákům, a k nim se přeci nepřidává nikdo normální :). Více jak polovinu první knihy zabírá přijímač na Marsovském výcvikovém centru. Zde do detailu autor popisuje dril, kterým Porter prochází a postupně se z něj stává voják, ve kterém se projeví nadání pro zbraně a tak jako bonus musí podstoupit kurz Snipera. Po úspěšném dokončení přijímače zůstává se svými parťáky, aby se z nich stalo družstvo Charlie. Jejich první akcí je zachránit plukovníka s daty, který uvízl na podivné planetě.

Kniha druhá začíná o tři měsíce později, kdy je družstvo Charlie odveleno na planetu Esperanza, kde propukly mohutné boje. Fabián do detailu popisuje bojové přípravy, vylodění i následné akce s velmi skvělou realistickou atmosférou. Následují bojové úkoly, které musí Mariňáci splnit. A Esperanza je velmi krutá planeta, na které nepřítel nezná slitování, navíc tu něco smrdí…

Obě knihy byly velmi dobré počtení, první o cca 450 stranách jsem tak nějak schroupl za den a druhá trvala o něco déle, protože příběh se hodně rozmělnil. Co mi však hodně vadilo, bylo, že nakousnuté věci autor nedodělal. Rozvaliny v první knize s podivným kontaktem. Infekci pyrotechnika z družstva Charlie, také nedotáhl do konce. V druhé knize už příběh spíše nebyl, avšak opět se objevily nevysvětlené věci ohledně tajných projektů, podivných úkazů apod. I přes tyto chyby se však stále jedná o skvělé militantní sci-fi, které vás vtáhne do akce, semele a vyplivne, přesně v duchu názvu Carpe Diem – užívej dne (dokud to jde). Opět by jej česká armáda měla dávat zájemcům o zaměstnání v jejich řadách :).

Sdílejte tento článek