Je 41.milénium a lidstvo je na pokraji vyhubení, jen Adeptus Astartes mohou čelit novým hrozbám!

Jelikož byly vánoce (ano je to nějaký ten pátek), tak jsem v rámci slevových akcí (nejen těch na Steamu) pořídil za velmi solidní peníz Dawn of War II. Když tato hra vycházela, tak jsem nemohl přenést přes srdce nestavění základen (i dnes je to pro mě zápor) a tak jsem prohlásil, že koupím až sleze cena. Cena slezla a já nainstaloval. Na začátku mi hra nabízela pojmenovat svého velitele. Samozřejmě jsem nelenil a dostal jméno Horus, co kdyby v datadisku Chaos Rising padl? :). Ihned jsem se vrhnul se svými Blood Ravens do bitev. Zpočátku to bylo dobré a já piplal svůj A-team jenom k lepšímu. V pozdějších fázích hry mi přišlo, že se scénáře neustále opakují a tak jsem tu velkou Tyranidskou obludu prostě sejmul.

Samozřejmě mnoho hráčů dnes už vidí grafickou stránku za překonanou nicméně, mě se líbila a byla poměrně zdařilá. To samé se týká i hudební složky, u které mi naopak vadilo, že nehrála opravdu hlasitě (i když jsem ji nastavoval). Ovládání bylo příjemné, ačkoliv občas díky přepínání postav a ve vřavě bitvy došlo i na oživování.

Mezi záporné stránky hry (krom stavby základen) bylo pro mě rozhodně padání hry. Opravdu, když už máte bosse skoro sejmutýho nebo už pomalu končíte misi a nejednou na vás vyskočí „aplikace přestala pracovat“ to mě mohl vzít Khorne.

Ač jsem hrál na střední obtížnost, šla hra dohrát bez větších zádrhelů i přes větší zádrhel u Andělské brány. Po jejím dohrání jsem se vrhnul natěšen na datadisk Chaos Rising, který v obtížnosti a délce misí trochu poskočil směrem vzhůru (o zážitcích někdy příště, jsem ve druhé misi :)).

Všem příznivcům světa W40k doporučuji zahrát, protože THQ s Relicem již od prvního DoW dokazují, že s látkou tohoto universa dokáží velmi dobře pracovat.

{jcomments on}

Sdílejte tento článek