Na japonských plátnech se po delší době objevil film Ghost in the Shell…

Popravdě nemohl jsem neodolat a podívat se na nové zpracování této kyberpunkové legendy v podání skvělého Production I.G. Kdo pamatuje vůbec první film a naprosto úžasnou hudbu Kenjiho Kawaie musím hned na začátku zklamat. Hudební podklad se od syrově-drsného kyberpunku posunul na moderní úroveň v podání autora zvaného Cornelius. Zvukově se tím snímek přiblížil spíše dnešním hi-techovým věcem, proto mne ve svém podání moc neoslnil. Popravdě je těžké konkurovat Kawaiovým monumentálním kompozicím.

Za to obrazově studiu Production I.G. nemám co vytknout. Jejich precizní práce je znát na každém detailu. Postavy, jež jsem znal, zůstávají stejné, až na jedinou výjimku – Major Motoko Kusanagi nám ve svém těle trochu omládla a sejdžu se nám vyměnila z Tanaky Atsuko na provařenou Sakamoto Maayu. Zprvu jsem tyto fakty nesl poměrně těžce, jenže po nějaké době jsem došel k závěru, že mladší verze majora je taky kost, ale i přesto je její starší verze prostě srdcovka :)

Poslední věcí, na niž jsem byl zvědav, byl příběh, protože autoři se vždy snažili o vícevrstvou a nejednoznačnou linku. Právě ta komplexnost mne děsně bavila. V tomto snímku dochází pomocí viru „Fire-Starter“ k ovládnutí Ghostů, kteří vezmou rukojmí a diktují si požadavky. Na jejich eliminaci je přizvána Major Kusanagi, jenže to ještě netuší, že jde o klamný tah někoho v pozadí systému. Jak je obvyklé pro Ghost in the Shell, děj se komplikuje, čím více vyšetřování proniká do systému. Odhaluje spiknutí i korupci ve vládních špičkách a na scéně se objevují známé tváře.

Celkově jsem byl po zhlédnutí filmu spokojen, jen mne vadil hudební posun a s tím ruku v ruce zmizela ta drsná, chvílemi i melancholická, atmosféra temného kyberpunku směrem k čistému hi-techu, kterého jsou dnešní filmy i série plné. Tím snímek ztrácí, nicméně stále se jedná o zástupce velmi dobře zpracovaného materiálu. Již se těším na další, jež bude někdy v roce 2017 :).   

{jcomments on}

Sdílejte tento článek