Milujete poetické filmy? Jednoznačně zapomeňte :D

Když jsem viděl první film Mrtvého sněhu, připomínal standardní horor, trochu inspirovavší se Smrtonosným zlem, sice byl více krvavější, ale stále to byl horor. Nyní přichází dvojka, která si nehraje na nic jiného než na komediální gore splatter po vzoru japonských šíleností. Chudák hlavní hrdina přišel v díle prvním o ruku, díky blízkému kontaktu s motorovou pilou, ale co jako jediný řádění nemrtvých nazi zombíků přežil. Jenže jeho radost je trochu předčasná. Nazi jsou od přírody prostě chtiví vlády jednoho Führera nad celým světem a tudíž se jen tak nevzdávají.

Co je ovšem nejhorší, že když se probudíte po nehodě v nemocnici a zjistíte, že tu krásnou ruku, kterou jste oplakali a se slzami žalu ji i ufikli motorovkou je zpět. Jenže to není jaksi vaše ruka, ale ruka toho nemrtvého stumbarfuhrera. A ten debil doktor se ještě usmívá jak se operace povedla. Kdyby člověk nebyl přikurtovanej pro podezření z vraždy všech kamarádů, tak ta zombie ruka by mu ukázala, protože dokáže sama přemýšlet!

Režisér Tommy Wirkola se setsakra snaží, aby již od počátku nepřišla ani kapička krve na zmar. Scénaristicky nechává masakrovat naprosto všechno a všechny, kteří se armádě zombie postaví do cesty. Neštítí se zneužít dobromyslné lidi k jídelním účelům, využít expresivních záběrů letících maminek i s kočárky, po tom, co po nich vystřelil tank z pískoviště na němž si předtím hráli děti, které si to nyní hubou ryjí v písku pod pásy tanku. Nemohu režisérovy vytknout jeho poetickou duši a když už si říkám jak chce zastavit armádu Naci Zombie, tak udělá puf a nechá oživit armádu ruských zombie. Já čumím a ti policajti ve filmu taky.

Mohu vážně nevážně prohlásit, že i severské národy mají smysl pro humor a hlavně se nebojí jít proti tabuizovaným a cenzurovaným tématům. Tohle je prostě těžká komedie bez špetky cenzury a doporučím ji všem, kteří se rádi zasmějí a nevadí jim počítání každého metru střev :)

{jcomments on}

Sdílejte tento článek