Nedokážeš zabít všech 11 duší, které mám v sobě…

Ne, ne, ne, a ještě jednou ne! Japonci jsou divní a vím, že tato slova používám docela často, avšak, to co se jim podařilo v Samurai princess jsem ještě neviděl. Vzali hordu Japonců, vyhnali je do lesa, samozřejmě tam poslali s nimi i pár maskérů, a sami tak za týden na to vyrazili natáčet. Mezitím herci notně nemytí, namaskovaní a naštvaní se nebránili pro film prolít sem tam nějakou tu krev :o).

Hned na začátku jsem konstatoval, že absolutně nechápu o co vlastně gou, ale v těhlech splatter gore filmech je to zřejmě naprosto jedno. Vše se totiž omílá jedním slovem „pomsta“ . V tomto případě jde o pomstu jedné z akolytek budhových, které se v počtu 11 vydali z mě neznámých důvodů do lesa, kde potkávají mechanizované členy bandy, jež tam řádí. No člověk by to chápal, jenže v tom lese je i šílený přední vědec (sám pobíhající od jedné kupy mrtvol ke druhé),

který vylepšuje lidi mechanickými udělátky a ten tak trochu může za to, že šéf této bandy je neporazitelný.

Samotná banda jsou pak experti na znásilňování, protože mají doktorem zvětšená nádobíčka (myslím, že museli hodně živořit, když do lesa nezavítá kde kdo :D). Myslím si, že scénář mohl vypadat následovně: Krvavá bitka, výslech, hlavní hrdinka, o niž divák zatím neví nic, doktor, krvavá bitka, záporáci, minulost hlavní hrdinky, krvavá bitka, sex (ano sem ho propašovali!), krvavá bitka…

Po tom, co je hlavní hrdinka zabita je znovu vytvořena (na žádost jiné Budhovi akolytky) šíleným doktorem a vydává se mstít.

Sama je stvořena z části těl svých řádových sester, jakož je v ní i všech 11 jejich duší. Postupně likviduje jednotlivé členy bandy, a aby to bylo ještě trochu zajímavé, po stopách jejích i doktora se vydává dvojce detektivek, které mají za úkol likvidovat mechanicky vylepšené lidi (označované jako Mechy).

Co mě dosti překvapilo, jsou někdy notně filozofické dialogy (samozřejmě nečekejte myšlenkový odvar) proložené pěknou hudbou, která si zachovává své kvality i v akčních scénách. V tomto filmu došlo i na postelovou scénu, která měla něco okolo třech minut, což je u Japonců neobvyklé (přeberte si to jak chcete, já to víc nekomentuju :D). Poslední dobou však u asiatů pozoruji takzvaný komplex dvoj-bosáka, kdy dojde na likvidaci jednoho a ten odhalí druhého většího, který za všechno vlastně může a tomuto filmu se to také nevyhnulo.

Film ve své podstatě tvoří slepenec všeho možného (viz. Nástin scénáře), od filozofie, přes akci až po komedii a přemýšlím, jak se mi vlastně líbil, když šlo jen o jediné a to pomstít se. Kupodivu líbil, ale to jen protože měl docela příjemné obsazení (a líbivou hudbu) a tak se dalo koukat na po lese pobíhající ječící Japonky doplněné o mé kroucení hlavou, jak takovouto zhůvěřilost někdo může natočit :).

Sdílejte tento článek