Se zimou přišla i rázová vlna...

 František Kotleta přichází do třetice se svou vizí postapo světa. Po prvním díle, který byl spíše ještě takové menší urban postapo a dvojce, kde čtenářům ukázal širší svět s jeho krásami po nukleární apokalypse. Přichází netrpělivě - díky brutálnímu (co by jiného měl člověk čekat od řezníka, že?) cliffhangeru na konci dvojky - očekávaná trojka.

Svět se po předchozím díle ani trochu nezměnil. Stále je tak šedivě depresivní, plný deště, radioaktivity a spálených měst. Byl však obohacen o několik právě letících raket Satan na Japonsko a hlavní hrdiny, kteří se je nejenže snaží zničit, ale zároveň se musí dostat ze základny plné fanatiků. A to je teprve začátek.

Autor nám postupně přitvrzuje ve všech směrech. Nechutnosti kultu fanatiků stoupají. Sexu geometrickou řadou přibývá, protože konec může přijít kdykoliv. A malé půtky s nepřáteli v podobě přestřelek a nějakého toho podřezávání vygradují v masivní bitevní vřavu vypadnuvší jako z military scifi, tentokráte okořeněnou velkou dávkou patriotismu (není to podle dnešního jazyka politické korektnosti náckovství? :)).

Po všech stránkách kniha splnila očekávání, ačkoliv jsem tajně doufal, že se Franta překoná. To se nestalo. Autor odvedl svou standardní bruntálskou řezničinu, na kterou jsou čtenáři zvyklí, ani o píď katany méně. Knize však, podle mého názoru, ubírají body poslední uspěchané stránky a samotný macešský závěr. Završení postapo trilogie však rozhodně stojí za přečtení!

{jcomments on}

Sdílejte tento článek