mraz

Štěpán Kopřiva nám zabrousil do fantasy…

Překonal jsem se. Opět a zase. Přečetl jsem fantasy knihu a moje dojmy? Fantasy prostě není můj šálek kávy. Na obranu autora však mohu prohlásit, že se snažil, opravdu snažil, seč to šlo. Můj vnitřní odpor však každičkou stranou rostl. Štěstí, že těch stran bylo cca 290 :).

Autor umí. Skládám mu hold za jeho excelentní rychlopalbu, skvělý asfalt i ujeté aktivní kovy, ale psychoanalytické fantasy s hlavním antihrdinou, který žije, aby lhal, a lže, aby žil mi prostě nesedlo. Všechno bylo fajn. Celý ten široký cynický svět protknutý špínou, podivnými existencemi a honbou…za penězi. Jenže tenhle svět byl fantasy, který byl prostě antihrdinovi Wolrichovi strašně malý a omezující. Vývoj postav byl takřka nulový, pokud nepočítáte, že jeho bývalka utekla s jiným a pak si klofla raději boháče nebo postavy, které byly prostě tak nudné, že je musel autor prostě zabít. Hlavní hrdina byl navíc prostě pařez. Od mladých let až po stáří. Nevím, zdali autor cítil omezení světa i hlavní postavy, protože sám rozdělil příběh na několik povídkových etap. Kdysi jsem četl, že se vlastně jednalo o poctu klasikovi noirové literatury. Vyvracet to rozhodně nehodlám, ale tento antihrdina by se mi prostě líbil více v jiných kulisách než těch fantasy.

Pokud je Vám však fantasy blízké, rozhodně do této knihy jděte, protože neexistuje lepší antiheroický příběh, s ústřední postavou pragmatického podvodníka, zloděje a většího sebestředného hajzla, než tento. Pochopíte duševní pochody i pohnutky zamrznutého hlavního hrdiny napříč celým jeho životem. Za Wolricha dávám plus. Za zasazení do fantasy dávám mínus. Přeberte si to sami. :)

Sdílejte tento článek