Nakladetelství Omega mi dělá radost, protože vydávají poměrně zajímavé knihy, jenž stojí za pozornost…

Omega zvolila velmi podařený formát pro své knihy a nejenže se tak dobře čtou, ale jsou povedeny i po grafické úpravě. První testovací vlaštovkou byl Faust (další vlaštovky mám ještě v tašce :)). Pevná vazba, skvěle vyvedený obal a textu byla věnována pozorná péče, takže jsem se nesetkal s klasickými problémy dnešních tisků (nebo jsem je přehlédl).

Goethe mi ve verších předkládá své celoživotní dílo, jehož druhou část napsal před svou smrtí, o doktoru a alchymistovi Faustovi, který se snaží po celý svůj život objevit tajemství vesmíru, života a vůbec. Jenže postupně zjišťuje, že je jeho touha marná. Faoustovo hledání „kamene mudrců“ však zaujme Mefistotela, který zatouží získat učencovu duši a tak se vsadí s Bohem, že i učený člověk udělá kvůli poznání, splněným snům cokoli.

Faust se tak za pomoci Mefistotela oddává touze v podobě získání Marketky. Avšak i pro síly pekelné je někdy těžko zvládnout duši lidskou. A tak místo toužebného vrkání dochází k tragédii a Mefistoteles raději učence zavede ke dvoru, kde společně pořádají pro Císaře divy, a co bylo překvapivé Faust přišel i s vynálezem papírových peněz. Při jednom z divů vyvolají Řecké zástupy přízraků mezi nimiž je Helena, jenž Fausta naprosto poblázní a tak se ji vydává hledat do mýtického Řecka. Mefistoteles se mezitím setkává s Homunkulem, umělým výtvorem, který chce být dotvořen, a společně se vydávají za Faustem.

Faust nachází Helenu a přivádí ji za pomoci Mefistotela vtěleného do Forkyas na svůj hrad. Jejich štěstí zůstává do chvíle, než jim zemře jejich syn a Helena se vydává za ním. Faust je zdrcen a s Mefistotelem se vydává do bitvy za Císaře, za níž nakonec dostává bažinaté léno, které chce proměnit v ráj pro lidi. Mefistoteles svou sázku s Bohem nakonec prohrává, protože Faust začal pomáhat lidem a odčiňoval tak svoje předešlé hříchy a viny.

Toto klasické dílo rozhodně stojí za přečtení, avšak druhá část, která je rozsáhlejší se mi líbila trochu méně. Zejména kvůli tomu, že na mě autor chrlí jednu řeckou „osobnost“ za druhou a občas děj poskočil bez spojitosti jinam. Občasné transformace Mefistotela také stály za to :). Doktora Fausta bych na rozdíl od autora viděl spíše v pekle :).

{jcomments on}

Sdílejte tento článek