Z hlubin Warpu se znenadání po tisíciletích vynořila planeta Aurelie…
Planeta Aurelie byla kdysi rájem, poseta městy a továrnami, jenže pak ji pohltil Warp. Teď je však znenadání propuštěna z hrůz této dimenze a Blood Ravens dostávají nouzový signál. Jenže kdo mohl za takovou dobu na Aurelii přežít? Není nikdo jiný než já, Horus, kdo se, se svým týmem, musí vydat dolů na nyní zmrzlou planetu. Moc se mi nechce, znáte to, sejmete Tyranidy, osvobodíte sektor a čekáte, že dostanete alespoň zaslouženou dovolenou, jenže ouha velení má problém, tak to schytáte jako první a místo dovolené na nějaké plážové planetě, kde jsou jen ženský, víno a zpěv vás pošlou na zmrzlou kouli.
První, co mne překvapilo, byl posun obtížnosti směrem nahoru, který byl zřejmě způsoben nezvykem na nepřítele. Nabíhající Tyranidy a Orky mi Aurelie nabídla nepřátelské gardisty, extrémně tuhé Eldary, aby je posléze vystřídali Mariňáci Chaosu, mezi jejichž řadami povstávali démoni.
A jak to tak bývá Chaos má nějaký proklatě zapeklitý plán, jakým smaže Impérium člověka z galaxie. Když už však nadšeně kazím všechny jejich plány, protože se už fakt těším na dovolenou a navíc sám nemám nějak cuky propadnout Chaosu, tak mi prostě musí hodit klacek pod nohy v podobě zrádce ve vlastních řadách. Jenže než se stačím rozkoukat Heretiků je v mých řadách nějak moc a na samotné Aurelii je probuzen velký démon Chaosu.
Datadisk Chaos rising mi nabídl další hodiny zábavy (a znechucení v podobě padání) ve světě W40k, kde posunul příběh Blood Ravens zase o kus dál. Své hrdinné válečníky jsem si vypiplal (v rámci průměru, zas takovej blázen nejsem, jen Hóra mám na lvl30) a dovedl jsem je do hrdinného vítězství nad padáním hry a Chaosem, abych nakonec zůstal čistý v Císařových očích, avšak Heretici v našich řadách zůstávají, proto je musíme očistit!
Nu a teď hurá na Retribution, kde mne navnadily kampaně za různé strany (a snad očistíme jméno Blood Ravens), ale pro začátek mne znechutil hrdina level 1 (tak zase od začátku…) :D
{jcomments on}