Hudební geniové nevymizeli, jsou mezi námi a jedním z nich je i Luca Turilli...

Tento fenomenální muzikant se narodil v roce 1972 v Trieste (Itálie). Od mládí se zajímal o klasickou hudbu ke které ho přivedl jeho otec a po čase začal hrát na piáno a kytaru. Později se dostává k Rhapsody, jejíž hvězda stoupá poměrně rychle, protože Luca je jedním ze zakladatelů hudebního proudu, jež je přezdíván „Symfonic Power Metal“ – jedná se o styl, v němž krom běžných metalových prvků hrají klávesy nebo nástroje, které můžeme slyšet v klasické hudbě. V té době udělá Luca s Rhapsody trochu vítr ve stagnujícím metalu. Luca nehraje jen na piáno a kytaru, navíc píše texty a vymýšlí celé hudební kompozice, které v jednotlivých písničkách tvoří na jednom albu celý příběh. Ten však nestagnuje a dalším a dalším albem se svět Turriliho stává hudební ságou.

Vše začalo Legendary Talles (1997), aby se příběh mohl rozvíjet v dalším Symphony of Enchanted Lands (1998). Pak následuje dvouletá odmlka, nejen kvůli turné, ale i kvůli sestavování nového alba Dawn of Victory (2000), které se hudebně velmi povedlo, aby mělo následovníka v podobě Power of the Dragonflame (2002). Další vznikající alba dost fanoušků označuje za velký odklon od původního směru a jsou považována za moc umělá, v podobě pokračování Symphony of Enchanted Lands II: The Dark Secret (2004) a Triumph of Agony (2006). Osobně však považuji poslední jmenované za špičku mezi vydanými alby, protože jsou na něm velmi vydařené kompozice a celkový hudební dojem z něj je výborný. Nejnovějším přírůstkem Rhapsody (která se kvůli nějakým sporům o licence se definitivně přejmenovala na Rhapsody of Fire) je album Twilight Symphony, o kterém jsem již psal.

Luca však nezahálí ani mimo Rhapsody. Sám uvedl několik projektů pod svým jménem. První bylo King of the Nordic Twilight již v roce 1999 a až o tři roky později následovaný Prophet of the Last Eclipse, které bylo naprosto z jiného soudku.

Z fantasy světů jsem byl mrštěn do vesmíru. Jeho první pokus byl úspěšný a tehdy jsem si říkal jestli v tomto projektu bude pokračovat. Nezklamal a po dlouhých čtyřech letech se objevuje album The Infinite Wonders of Creation, jež má jednu velkou novinku.

Luca nahradil mužský vokál ženským a tím dává jasný signál všem posluchačům, že se rozhodně nebojí experimentovat. Výsledek stojí zato. Posledním z jeho počinů sólové kariéry je Luca Turilli’s Dreamquest a album se jmenuje Lost Horizons (2006) mající naprosto epochální atmosféru a gradující s každou další písničkou.

Neváhejte a otestujte si sami, jak se vám tyto žánry budou zamlouvat. Myslím si, že hudební geniové ještě nevymizeli a tento bude do budoucnosti jistě mít co říci.

{youtubejw}btI7LtbzoDE{/youtubejw} 

Sdílejte tento článek